• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Vaše příběhy

- Pocit Deja Vu -

Nevím, jestli to patří zrovna sem, ale ráda bych to někomu řekla, jelikož doma nemáme zrovna prostředí, kde by se věřilo v nějaké duchovní hodnoty.

Už od mala, ani nevím proč prostě vím, že existuje něco jiného, než jen ten náš svět... Už od mala našim říkám, že jsou bytosti, které nevidíme a když jsem se jako malá bála sama spát, aniž bych věděla proč, říkali, že zase blázním. Ale zpátky k tomu, co jsem chtěla napsat...

Zhruba tak od třetí až páté třídy mám silné pocity, že jsem různé situace už někde viděla a zažila... Někdy se toho sama leknu. Prostě jsem někde, kde jsem ještě nikdy nebyla, nebo ono se to stává i na velice známých místech a tam najednou mám ten pocit, že tohle jsem někde zažila a že tady to znám.
Nejdřív jsem to nebrala vážně, jenže pak jsem vypozorovala, že pokaždé, když mám tento pocit, se něco stane, at už je to maličkost, nebo větší událost, ale často to není nic dobrého.
Jeden čas jsem měla špatné pocity a tyto vidění, pak jsem upadla do deprese, nevím proč a nevím jak se mi to stalo... I když mi v té době bylo 16, chtěla jsem to všechno skončit. Pak se to zlepšilo.
Navštívili jsme léčitele. Jeden z nich mi po každé návštěvě říká, že mám velkou sílu, a že všechno zvládnu... Vždy od něj odcházím jakoby lehká a po čase jako bych zase ztěžkla, jako když se na mě nabalí problémy a já zase upadám.
Po dvou letech se mi deprese zase vrátily, spolu s předtuchami. Měla jsem silné pocity, že se něco stane. Po pár týdnech dostal můj otec silný infarkt, měl namále.
Tyhle pocity mě stále doprovází. Vždy mě chytne pocit, že jsem to někde viděla a už vím, že se něco stane a vždy to tak je.

Nechci vlastně ani radu, jen vám to chci říci...