Nevím proč, ale poslední dobou se mi neustále zdají podivné sny. Nevím, jestli mi tím mé podvědomí chce něco říci nebo si to jen domýšlím, každopádně mě to zaráží. Dříve se mi zdávaly celkem obyčejné tak trochu nesmyslné sny, ale teď to jsou sny s příběhem.

Jednou to byl sen jakoby z nějaké války. Byla jsem v nějakém domě na kraji obce. Byla tam se mnou maminka, otčím, táta, všichni tři mladší bratři, babička z matčiny strany a nejbližší přátelé. Normálně jsme se bavili, smáli se, když se ozvaly zvenku rány. Po silnici se valily tanky, za nimi řady vojáků s terénními vozy i pěšky. Všichni se začali krčit k zemi, jen já si všimla, že chybí můj roční bráška a kamarádka Eliška. Po čtyrech jsem se doplazila ke schodům a slyšela smích. Zavolala jsem na ně a kamarádka se Štěpánem v náručí seběhla dolů. Okamžitě si klekla na zem, ale Štěpánek chtěl chodit a šel k oknu. Všichni na něj volali a on se smál. V tu chvíli se ozvala rána a zbortila se střecha. Všichni včetně mě vyděšeně vykřikli, ale bráška se smál. Chytila jsem ho a násilím přidržela u země. Najednou vše přestalo...
Dlouho potom jsme ještě leželi, báli se jakkoli pohnout. Táta se pak zvedl a jakožto voják z povolání vyšel vzpřímeně ven a šel někam do vesnice. Já se rozeběhla za ním, protože mě volal. Ale stále jsem měla pocit, jako by se něco mělo stát, jakobych na něco zapoměla. S tátou jsme šli do nějakého vojenského stanu na louce. Tam sedělo moc lidí u stolů a vesele se bavili. Najednou se opět ozvala obrovská rána a já se vyděšeně rozeběhla zpět do domu. Před domem leželi mý blízcí, mrtví, zřejmě chtěli utéci z domu. Jen můj nejmladší bráška seděl u dveří a plakal, vedle něj vyděšeně ječela kamarádka Eliška. Táta se už nevrátil...

Co to má být za sen? Ale není jediný. Neustále se mi zdají sny jakoby z minulosti. Jednou jsem jakoby v dávné minulosti coby členka nějakého uskupení schovávala cenné papíry v nějakém chrámu a použila jsem k tomu svůj zvláštní náramek. Jindy coby žebračka sleduji smutně branou dění na královském dvoře. Jenže proč se mi zdají sny, kde mě neustále někdo pronásleduje, snaží se mě zabít a proč to nejsou nikdy sny ze současného světa?

Vydáno: 8. 5. 2008

Přečetlo: 1757 čtenářů

Autor (vložil): Arilin

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ re

21. 05. 2008 13:46

Danny

Číst komentáře