Doufám, že se mi nebudete smát, ale řeknete mi, co si o tom myslíte.

Já a moje kamarádky, abych to upřesnila, dvě kamarádky, jsme si hrály, no né až tak hrály, ale zkoušely něco z telepatie a jestli máme šestý smysl a podobně. Nejdříve jsme to zkoušely sami za sebe, ale potom jsme to zkusily dohromady. Bylo to zvláštní. Když jsem sama zavřela oči a měla jsem nějaké vidění, nebylo tak „kvalitní“. Dohromady se nám zjevovaly obrazy, které by jsme sami asi neviděly.

Moje záliba jsou kameny. A tak když jsem jednoho dne vyrazila je sbírat, narazila jsme na jeden opravdu zvláštní. Měl na jedné straně oko. Ano, ten tvar připomínal oko. Druhý den jsem ho ukázala kamarádkám. Zase jsme zkoušeli telepatii. Potom jsme se chytli za ruce, před sebe dali kámen, zavřeli oči. To, co se stalo, bylo doopravdy divné. Každá viděla to oko vevnitř sebe. Najednou kamarádka, která seděla uprostřed, začala dejchat rychleji a rychleji. Museli jsme jí probrat. Měla štěstí, že jsme byli při smyslech a mohly něco dělat. Od té doby máme ještě jednu kamarádku při sobě, která nás kontroluje.

Tak zase jsme se sešly a zkoušely to, ani nevím, jak to nazvat. Šestý smysl, to spíš má člověk intuici, né vidiny. Telepatie? To vůbec nepřichází v úvahu, myšlenky jsme si nečetly. Fakt nevím, jak to nazvat. Držely jsme se za ruku a seděly na gauči, naše kamarádka kontrolovala, jestli jsme v pořádku. Pak se mi začal ukazovat nějaký obraz a dál nic nevím. Prý jsem začala rychle dýchat a kamarádka mě musela probudit. Veronika, která seděla uprostřed, zatím něco vykládala, ale stále měla zavřené oči, Dana, která seděla na kraji sebou trošku cukala. Kamarádka, která nás hlídala, nevěděla, co má dělat, a prý se snažila probudit mě, protože se o mě bála nejvíc. Můj dech byl fakt neuvěřitelný. To mi vyprávěla.
Když se jí podařilo dostat mě z toho, Veronika přestala v půlce slova a Dana se začala pomalu uklidňovat. Když se holky probudily, ptaly se, co se dělo. Já a Dana jsme byly strašně vyčerpané, Veronika byla zato ale v pohodě. Nevěděly jsme, co se to dělo. Je to už déle, takže nevím, co to bylo za obraz, co jsme viděly.

Spousta lidí ve škole se nám smálo, když jsme si o tom povídali s kamarádkami, ale my jsme si myslely své.
Jsme tři a když se spojíme, máme nějaké vidiny, přišly mi to trochu záhadné.
Potom jsme přišly na to, že Dana dává Veronice sílu a já ji podporuji v tom, aby mohla mluvit. Proto já s Danou jsme byly úplně vyčerpané a Veronika byla v pohodě. Naše energie se soustředila doprostřed a přešla tedy na Veroniku. Zjistilo se taky, že Dana „vycítí“ nějakou zlomeninu nebo zranění.

Prosím, napište mi sem Vaše názory.

Díky

Vydáno: 11. 2. 2008

Přečetlo: 2918 čtenářů

Autor (vložil): Elisa

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ najděte odborníka

18. 06. 2008 22:24

tereza

¤ Síla tří

28. 02. 2008 10:56

Sylvie

Číst komentáře