Dnes má svátek: Klement
Dnes je: Sobota 23. listopadu 2024
Články / témata
Příběhy / témata
Fórum / témata
Ostatní
Přihlášení
- - Nová Registrace - -
Novinky
Připravili jsme pro Vás!
Vyhledávání
Počet přístupů
Spřízněné weby
Vaše příběhy
- Záhadná místa -
Jak jsme nebyli stateční
Motivováni přehršlí článků a příspěvků na téma Noutonický hřbitov, nechali jsme se ( já a synek ) zlákat a vydali jsme se zjistit stav věcí na vlastní oči na počátku února 2008, v noci z pátka na sobotu.
Odhodláni vytrvat na tajemném místě, ať se děje co se děje, vyšlápli jsme si z Lichocevsi po mezipolní silničce k Noutonicím. Naše těšení však přešlo ve zděšení, když jsme už z dálky spatřili hřbitovní kostel nemilosrdně nasvícený reflektory ze tří hlavních stran. Zářil do noční krajiny jako bájný maják ostrova Pharos. Strašidla mají mejdan, řekli jsme si hned...
Světelná okrasa naštěstí v 21:20 zhasla, ale oranžový svit uličních výbojek, jimiž je okolí hřbitova vyšperkováno, umožňoval pohodlný přehled nad převažující částí lokality pro toho, kdo si sedl na pařez u východu ke studni. Abych učinil jakémus-takémus popisu zadost, zmíním polorozpadlá vstupní vrátka, nádherný náhrobek muže a ženy s rustikálním včelínem, natěsnanost hrobů i kamenný kříž, jemuž chybí jedno rameno.
Kromě myší, které se před námi ani moc nehodlaly schovávat a dvou sov, jež se nám nakonec podařilo zaměřit podle jejich houkání, zpestřovaly mírně mrazivou noc toliko v dálce přistávající a startující letadla. Nic na nás nevybaflo, ani nás nerušily tajemné kroky, ani se kolem neploužily žádné podivné mátohy, takže jsme opravdu nemuseli testovat naši ( kdovíjakou ) statečnost :-)
Pokud se nějaké tajemné síly rozhodly prezentovat po "pracovní době" duchů, měly na obecenstvo smůlu. Úderem jedné hodiny po půlnoci jsme totiž vyhlásili odchod. Dvojčlenná hlídka se jednomyslně sebrala a raději šla omrknout hrad Okoř, jehož překrásné skalní boky nám poskytly mnohem více uspokojení navzdory varovné cedulce, která se nám lezení patrně snažila usilovně rozmluvit. Našli jsme si výmluvu: „byla taková tma, že nešla přečíst.“ No, a jak jsme si ověřili na vlastní nohy i ruce, lézt se místy dá i po hmatu.
Nicméně - jak se obvykle říká - raději to nezkoušejte :-)
Vydáno: 11. 2. 2008
Přečetlo: 3417 čtenářů
Přečetlo: 3417 čtenářů
Komentáře k příběhu...
Předmět:
Datum:
Jméno:
¤ To není mo?né
14. 08. 2009 14:08
Andre