Nikdy jsem těmhle věcem, o kterých se zde zmiňujete, moc nevěřil. Duchové, nadpřirozeno? Snad jen v UFO. Až mě jednou potkala velmi zvláštní věc, která můj náhled změnila o 100%.

Jako malý klučina jsem byl pěkné šídlo, zlobil jsem a nebyl k uhlídání, stále někde lezl, něco zkoumal.
Už nevím jestli bylo jaro, nebo léto, v každém případě jsem u nás na zahradě lezl na hrušku a když už jsem byl v koruně, silně zafoukal vítr a já samo sebou padal dolů. Tenkrát mě viděla jen babička a to, co mi popsala, mi vyrazilo dech.
Padal jsem přímo na hlavu a ona zděšeně běžela ke stomu a jako o život volala: „Jindřichu, Jindřichu“ ( jméno mého zesnulého dědy, kterého jsem nikdy nepoznal ). Mohla klidně volat taťku, případně maminu, ale toto bylo první, co jí přišlo na jazyk.
Když už jsem byl asi tak metr nad zemí a bylo jasné, že si dozajista zlomím vaz, se mé tělo z ničeho nic otočilo a já spadl na zadek. V té rychlosti jsem to nikdy nemohl stihnout. To bych musel být sakra dobrý sportovec.

Dodnes si myslím, že na to byl právě děda, kdo zasáhl!

Ps: Děkuji za tyto stránky, jsou moc prima. Alespoň někomu se se svým příběhem mohu svěřit. Lidem okolo mě to připadne jako nesmysl, nebo lež, ale já vím, co jsem prožil...

Vydáno: 10. 2. 2008

Přečetlo: 2999 čtenářů

Autor (vložil): Anomalie

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ trocha rozumu

9. 05. 2008 20:33

Renhard

¤ 3moznosti

10. 02. 2008 13:25

Michy

Číst komentáře