Patřím k těm, kteří tráví svůj volný čas s detektorem kovů a hledají události dávno minulé v podobě různých předmětů v zemi.
Kamarád, který taky hledá, jezdí každý rok na Dukelský průsmyk, kde probíhaly tuhé boje za druhé světové války. Byl jsem s ním třikrát. Lesy tam jsou ponuré a na každém kroku jsou vidět stopy války. Večer při ohni, kdy padl soumrak a vy cítíte tu hrůzu, která se tam odehrávala, mi vyprávěl jeho příběh.

Jednou, když opět bloudil s detektorem kovů na Dukle, tak si všiml skvrn na jednom stromu. Když se však lépe podíval, tak místo skvrn poznal písmo tzv. švabach, ale který byl deformovaný růstem stromu. Bylo tam datum a rok 44. Samozřejmě nelenil a začal kopat.
Po chvíli vykopal německého vojáka se zbytky uniformy, odznaky a dalšími částmi výstroje a také vojenské identifikační známky, co nosí vojáci na krku. Posbíral co mohl, známky si pověsil na šňůrku na krk a večer došel do vesnice, kde spal ve stodole na seně. V chalupě povečeřel. Na známky na krku zapomněl a šel spát.
Někdy kolem druhé hodiny v noci ho probudil absolutní nedostatek kyslíku. Jako kdyby prodělával těžký astmatický záchvat. Lapal po dechu jako smyslu zbavený. Podvědomky strhl známky a do 20-minut byl klid. Kamarád nikdy předtím ani potom problémy s dechem neměl.

Nemám mu důvod nevěřit. Je to racionálně uvažující člověk, kterého hned tak něco nerozhodí. Osobně si ale myslím, že to byla psychycká záležitost - špatné svědomí.

Otvírat hroby se nemají..... nic víc?

Vydáno: 16. 11. 2007

Přečetlo: 4841 čtenářů

Autor (vložil): Dag

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ re:

16. 11. 2007 21:36

Jarda

¤ známky

16. 11. 2007 21:26

Makuska

¤ ...

16. 11. 2007 14:24

antares

Číst komentáře