Tento příběh mi asi nebudete věřit, ale stal se mi asi kolem 14. 4. 2007 u nás na chalupě. Jsem Sabrina a je mi 15 let.

Přímo za naší chalupou leží ostrůvek na řece Ohře. Z našich tří zahrad jsem se dívala na křoviska zahalující ostrov. Chodívala jsem tam na jednu ze čtyř plážiček. Ta, na kterou jsem chodívala, byla nejvíce opuštěná a byla nejblíže jezu.
Už od mala jsem se tam dívala na jeden velmi zvláštní strom. Byla to lípa srdčitá, těžko se mi ten strom popisuje, byly mu vidět kořeny, protože písek odtamtud odtáhla voda, když stoupala. Od pohledu bylo vidět, že ten strom byl už jednou vyvrácený, ale že z něj vyrůstaly další kmeny. Sedávala jsem na něm a poslouchala šum jezu... Uklidňovalo mě to, vždy jsem zapomínala na starosti a ponořila se do jakéhosi spánku. Byla jsem u toho stromu ráda.
Kolem Ledna tohoto roku se mi ale neustále zdálo o stromu, tomto stromu, nepřišlo mi to nějak divné, dokud mi ten strom nezačal problikávat před očima, i když jsem byla vzhůru. Pak jsem si vsugerovala, že se té lípě něco stalo! Já totiž věřím na záhady a i na toto silné pouto mezi mnou a mou lípou. Těšila jsem se na chalupu, až uvidím můj strom a zapomenu na tu zlou předtuchu, ale než jsme měli odjet, tak jsem asi týden předtím slyšela, že tam byla další vichřice. Okamžitě jsem si to propojila tak, že mě ten strom volal o pomoc, nebo se loučil. Nechtěla jsem myslet na to, že on... už nikdy nebude!
Dorazili jsme na chalupu, už z naší zahrady jsem pochopila zkázu té vichřice. Polovina lesu z ostrova tam nebyla. Dříve téměř neprůhlený ostrov se změnil na pláň ničeho. Dříve jsem neviděla z naší zahrady přes křoví na ostrov a teď jsem viděla i protější břeh...
Běžela jsem na mou plážičku, kde je má lípa, ale..........nebyla tam! Zůstala tam jen hromada písku, kterou nasypali na pařez mého stromu :(
,,Kde bude teď můj druhý domov?!"
Uvědomila jsem si, že ten strom mě musel opravdu volat.
Už nevím, jak dál psát. Pochopila bych, že se na jeho konci podílela hlavně příroda, ale ti vohavní lidé, co si z padlých stromů udělali jen palivo do kamen se ani trochu nestyděli! Nechtěj tam vysázet nové stromy, ale ke všemu tam radši postavěj hnusný hřiště pro mrňavý parchanty, co si to ani nezasloužej a ten ostrov zničej ještě víc! Jsou to hajzlové! :(
Už tam nemá cenu jezdit, mohu jen ke starému nádraží, ale to mi strom nenahradí :(

Mám jedinou fotku toho stromu - obyčejným foťákem focenou. Byla vyfocena asi kolem roku 2004/05. Žádnou jinou nemám a tohle bude asi jediná vzpomínka, co mi zbyla. Pak jsem ještě z místa, kde strom rostl utrhla kousek kořene trčícího z hlíny. Bude to můj medailon...
Uvědomila jsem si, že jsem se na chalupu netěšila kvůli přírodě, ale doslova jen kvůli mému stromu. Teď už se mi na chalupu nechce, přeci co bych tam dělala, když ne seděla na stromě v zamyšlení a povídala si s mou lípou...