Stalo se to mi před sedmi lety. Seděla jsem doma, ve svém pokoji. Bylo to někdy koncem března, večer.

Pokoj byl situován tak, že k němu se muselo projít dlouhou chodbou, která dva metry před pokojem zatáčí do jiné chodby. V těchto chodbách jsou troje dveře, které se pořád zavíraly - na kliku.
Byl večer a já seděla na zemi u křesla v prostřed pokoje. Najednou se v tom pokoji zvedl vítr. Byl to vítr, průvan by šel po nohách, po zemi, ale tohle válo tak metr nad zemí. Šlo to přes můj obličej na okno a někam za mě. Bylo to tak silné, že to vlnilo i záclonou, ale jen v prostřed okna. Kraje stály nehnutě.
V tom pokoji před několika lety zemřel můj děda. O pohřbu jsem ho na rozloučenou pohladila po ruce. Stejně ledový, jako byl tenkrát děda, byl i ten vítr. Vlnilo mi to vlasy, válo do obličeje, doslova ledový vzduch. Překvapením jsem se ani nehýbala.
V tom jsem měla pocit, že tam se mnou, v tom pokoji, někdo je. Že stojí kousek ode mě, za mými zády. Z toho větru mi byla zima, jak byl studený. Otočila jsem se, ale nikdo tam nebyl, celé to trvalo jen snad půl minuty. Potom to z ničeho nic samo přešlo. Vítr ustal a byl klid. Vyšla jsem z pokoje, ale všechny dveře byly zavřené, všude klid.

Dodnes nevím, co to tenkrát doopravdy bylo, ale já si myslím, že to byl můj děda, že se se mnou přišel rozloučit, nebo mi něco sdělit. Nevím. Ale nikdo, komu jsem to řekla, mi nevěřil. Proto o tom nemluvím.
Nikdy jsem na tyhle věci nevěřila, ale po této zkušenosti už věřím, že něco mezi nebem a zemí existuje. Najdu tady někoho, kdo mi řekne, co jsem doopravdy zažila?

Vydáno: 26. 7. 2007

Přečetlo: 2532 čtenářů

Autor (vložil): rybička

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ rybička

29. 07. 2007 14:16

rybička

¤ ;)

28. 07. 2007 14:03

Blansiisss

Číst komentáře