Po jednom zasvěcení jsem měl zvláštní sen, který si přesně pamatuji do každého detailu. Díky němu jsem získal mnoho informací a templářích, i když jsem o nich dříve vůbec nic nevěděl. Protože mi to neustále vrtalo hlavou, nechal jsem se uvést do regrese a děly se to věci...

Ocitl jsem se v černém velmi tmavém a vlhkém sklepení, byl jsem přikován ke skále a vůbec nic jsem neviděl. Zvláštní bylo, že jsem cítil, že nás je tam více, vzduch byl nasycen ukrutným utrpením a bolestí, slyšel jsem jen nářek ostatních bratrů. Pak jsem se najednou ocitl ve světle a já jsem se velmi radoval, že jsem konečně tam se svým mistrem a svými bratry. Také mě velmi těšilo, že jsem mistrovi mohl říct, jak jsem všechno splnil, nic jsem nikomu neprozradil a poklad a dokumenty jsou v naprostém pořádku a bezpečí.
Dostal jsem pochvalu a světlo mi sdělilo, že jsem se osvědčil a proto se musím vrátit zpět na zemi. Já jsem hrozně protestoval, byl jsem rád, že jsem tam nahoře s bratry a mistrem, těšil jsem se tam a odmítal jsem zase odejít z místa, kde jsem si to vůbec neužil.
Najednou jsem se ocitl, jako nějaký asketa, který se nechal zazdít do malé kobky ve zdi, aby svoji duši osvobodil od fyzických potřeb a uvolnil tak duši pro duchovno. Podařilo se mi rychle dostat ke světlu a radoval jsem se, že jsem opět se svými bratry a mistrem a je mi s nimi moc dobře. Dostal jsem pokárání, protože můj čas ještě nenadešel a svůj úkol jsem na zemi nesplnil. Tak světlo rozhodlo, abych se urychleně vrátil zpět do nového života. To už jsem byl pokorný jako beránek a ocitl jsem se v centrální Africe, jako domorodý kazatel, který měl místní přivést ke křesťanství. Já jsem ale nechal část vesničanů dál uctívat jejich vlastní božstvo a tak jsem nesplnil úkol daný mě církví a nechal jsem zběhnout několik oveček.
Nic nepomohlo, že jsem se ospravedlňoval tím, že nemůžu násilím někoho nutit věřit v našeho Boha, když mají svého. Velmi mě trápilo nutit někoho násilím k víře v mého Boha, když měli jiného. Stále mě bylo vyčítáno, že jsem špatný kazatel a neplním úkoly církve. Místní lidé mě milovali a byl jsem jim oporou a dobrým rádcem. Pak jsem ale někomu hodně vadil, dožíval jsem se na ty poměry velmi vysokého věku a stále ne a ne umřít. Pak mě ten dotyčný, který chtěl získat moc nad vesnicí, odvezl do pouště a nechal mě tam bez pomoci, bez jídla a pití, umřít. Viděl jsem se jako malý křehký stařeček s bílými dlouhými vlasy, dlouhým plnovousem, v bílé dlouhé košili, jak sedím se kříženýma nohama a jsem zcela vysušený na troud.

Tak to je můj zážitek z regrese, zvláštní je, že jsem údajně měnil hlas, obličej se mi protáhl, zešpičatěla brada a v těžkých chvílích jsem úplně zbledl až zezelenal. Tak to alespoň popisoval přítomný kamarád.

Věřte nevěřte, ale přesně si vše pamatuji a pocity se mi z určitých situacích vrací.

Vydáno: 23. 7. 2007

Přečetlo: 7490 čtenářů

Autor (vložil): pančo

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ terezke

11. 07. 2008 9:51

bambulka

¤ věřím tomu

10. 07. 2008 21:31

tereza

¤ zaujimave

26. 07. 2007 15:26

Simuel

Číst komentáře