Začátkem února mi zemřela babička, se kterou jsme měly velice blízký vztah.

Zhruba rok před její smrtí jsme spolu dost diskutovaly o posmrtném životě, zda je duše nesmrtelná apod. Babička mi navrhla, že si spolu můžeme domluvit nějaké znamení, kterým mi po své smrti naznačí, zda posmrtný život existuje, a zda mohou duše komunikovat se světem živých. Rozhodly jsme se, že znamením nebude žádný padající obraz, ani nic podobného, ale nějaká věc, která by mohla lidem nějak pomoci. Nakonec jsme se dohodly, že pokud po smrti něco existuje, dá mi babi znamení v době od jejího pohřbu do jejích dalších narozenin.
Dohodly jsme se, že znamením bude nějaký význačný pokrok v léčbě nevyléčitelných nemocí. Po další diskusi jsme to upřesnily na objevení léku na AIDS.
Babička by měla narozeniny čtvrtého července. V pátek 29. června jsem si pustila počítač a první zpráva, která mi padla do oka byla o převratném objevu německých vědců, jimž se podařilo uzdravit buňku infikovanou HIV. Link přikládám zde:
http://zdravi.idnes.cz/nastal-prelom-v-boji-proti-aids-bunka-se-uzdravila-fsi-/zdravi.asp?c=A070629_102427_zdravi_bad
V první chvíli jsem si ani nevzpomněla na domluvené znamení, ale pak mi to došlo. Jsem ale na vážkách. Lze to považovat za znamení, nebo jde pouze o shodu náhod? Mohly jsme však mít domluvené i jiné znamení, např. lék na rakovinu plic, nebo něco podobného. My se ale dohodly zrovna na AIDS...

Zvláštní je i to, že babi stále pobývá u nás v domě a dává nám svou přítomnost najevo už od pohřbu. Dveře se otvírají a zavírají, hrnek, který sestra postavila na poličku tak šikovně, že spadl, se nerozbil, našly jsme do postavený na podlaze, jako by ho tam někdo jen položil, náš pes, který štěká a vrtí ocasem u jejího křesla....

Vydáno: 19. 7. 2007

Přečetlo: 2708 čtenářů

Autor (vložil): Richenza

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...