Na tři krále roku 1989 mi umřel otec. Nebydleli s maminkou spolu s námi, ale ve 200 km vdáleném malém městečku poblíž Karlových Varů. Odstěhovali se tam několik málo let před tím.

Náš dřevěný dům, postavený v severním pohraničí roku 1900 se nezapře. Každý krok je slyšet a vrzání podlahy, nebo dřevěných schodů prozradí každého.

Bydlel jsem tedy v domě po rodičích se svou manželkou a malým synkem. Otec byl velmi nemocný a ve věku, kdy nejde očekávat zlepšení. Stalo se to v noci a manželka mě vzbudila se slovy: „někoho slyším nahoře chodit“. Říkám, neblbni, jsme tu sami, ale opravdu, nahoře někdo chodil.

Sedl jsem si na posteli, rozsvítil lampičku a čekal. V tom někdo jde ze schodů dolů do přízemí. Manželka ne, ale v rodném domě poznám krok otce, který poslouchám celé dětsví. Sešel do přízemí a vše utichlo...

Za hodinu maminka telefonovala. Umřel chvíli před tím, než jsem ho zaslechl.

Přišel se rozloučit...

Vydáno: 11. 7. 2007

Přečetlo: 2800 čtenářů

Autor (vložil): Franta

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ To Franta

12. 07. 2007 19:09

Axy

¤ Pro "sipek"

12. 07. 2007 8:47

Tereza K.

¤ Jste

11. 07. 2007 23:49

sipek

Číst komentáře