Je to už dávno, co jsem měla psa dobrmana, který se jmenoval Fredy.

Jednoho dne, jak to tak bývá, mi můj pejsek umřel. Moc jsem plakala, dávala jsem si za vinu, že Fredy umřel kvůli mě, protože doktor přijel pozdě...

Po několika letech vzpomínání na něho a výčitek, že jsem pro něho mohla udělat víc, se mi zdál sen... Byl o tom, že Fredy stál na velkém kopci obklopeném lesem a volal na mě: „chci ti ukázat svoji rodinku, krásnou bílou fenku a tři malé štěňátka.“ Byla jsem v tom snu velmi šťastná, že přišel, kývla jsem na něj a on se pomalu se štěňaty rozešel z kopce. Jak tak z toho kopce šel, tak se mi promítal celý jeho život, prosila jsem ho za odpuštění. On se najednou zastavil a řekl: „to není tvoje chyba, nemám ti co odpouštět, jsem teď velice šťastný se svou rodinou, koukni, jaké mám hezké děti.“ Začala jsem si je hladit, bylo to báječné...

Když jsem se ráno vzbudila, bylo mi fajn, už se neobviňuji, vím, že mi bylo odpuštěno.

Vydáno: 10. 5. 2007

Přečetlo: 2854 čtenářů

Autor (vložil): iveta

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ Pejsek

1. 01. 2009 19:39

Monocerus1333

¤ Názor

10. 05. 2007 20:14

Liban

¤ sen

10. 05. 2007 12:20

Silvie

Číst komentáře