• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Vaše příběhy

- Kontakt se zemřelými -

Před pár minutami jsem na tyto stránky vložila článek „Byl to táta?" Jak jsem již v něm psala, stalo se mi více zvláštních věcí. Možná, že mi dokážete poradit i s touto.

Táta zemřel, je to cca 3 roky. Vždy jsem si myslela, že když zemře někdo blízký, já to v tu chvíli poznám. Možná tak, že to zkrátka „vycítím", nebo že se mi zjeví v době, kdy by měl být jinde atd. Ale nestalo se tak. Táta zemřel na rakovinu cestou do nemocnice. A já se to dozvěděla až cca o 17 hod. později. Čekala jsem, že se táta přijde alespoň „rozloučit" (jak jsem několikrát četla, i když jsem tomu moc nevěřila), ale jak týdny ubíhaly, nic se nestalo.
Až po cca 3 měsících se stala ta událost, o které jsem již psala v příběhu „Byl to táta?".
Přece jen se mi za více než 2 roky od jeho smrti stalo něco divného. Byla jsem nemocná, přijela jsem právě od doktorky. Bolelo mě celé tělo, jak už tomu při chřipce bývá. Lehla jsem si a začala usínat (ležela jsem na posteli, ve které táta stále spal a poté i umíral, ale nezemřel). Ležela jsem na zádech, mírně jsem byla natočená na levý bok, hlava mi směřovala k oknu. Usínala jsem. Najednou jsem v tom mém stavu (nevím, zda to byl polospánek, spánek, nebo jsem odpoledne byla v náměsíčném stavu), ale cítila jsem, jak někdo vedle mne leží a dýchá mi na krk. Zdálo se mi, že ležím v posteli, přesně tak, jak jsem usnula a někdo je vedle mne. Dýchá na mne a začal i na mne mluvit. Byl to TÁTA. Povídal mi, abych se „pořádně přikryla, že jsem nemocná, a že je tu docela zima".
Už nevím, co dál povídal, bylo toho hodně, ale vím, že se to stále týkalo toho, abych se moc nehýbala, neodkopávala se, že jsem nemocná. Toto trvalo asi 2 minuty. Během té doby jsem se snažila pohnout. V tom „snu", nebo „stavu" jsem věděla, že to není možné, že táta zemřel, říkala jsem si, že se musím „probudit".
Cítila jsem jeho dech na krku, když na mne mluvil. Snažila jsem uklánět hlavu na stranu, abych jeho dech necítila, možná i proto, že to lechtalo. Takto jsem ho poslouchala a přitom se snažila se pohnout a odejít pryč.
Najednou jsem procitla. Nevím, jestli ze snu, nebylo to takové to typické probuzení ze sna, ale zjistila jsem, že ležím v té samé poloze (ve které se mi zdálo, že ležím) a dívám se na to samé místo (na okno) jako v tom mém „snu". Jen s tím rozdílem, že táta už na mne nemluví, pouze že stále cítím jeho dech na krku. Bylo to zvláštní, celé to vypadalo tak, jako bych spala s otevřenýma očima a vše, co se mi „zdálo", jako bych vlastně opravdu prožila. Bylo mi z toho úzko, ale na druhou stranu i krásně, protože to bylo poprvé od jeho smrti, co jsem „s ním alespoň na chvilku byla, slyšela jeho hlas a cítila, jak leží vedle mne."

Zní to divně, ale opravdu je to vše pravda, ani jedinou věc z toho jsem nepozměnila, neupravila. A nebyla jsem ani opilá, ani jsem neměla horečku (i když jsem byla ve stádiu začínající chřipky).

Prosím, napište mi, co se to mohlo se mnou dít.
Děkuji vám.