• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Vaše příběhy

- Nevysvětlitelné jevy -

Řeknu Vám, že tady ve Wuppertalu je poslední dobou dost ošklivé počasí. Zataženo, prší, nebo padá sníh a tak co člověk daleko od domova může v sobotu odpoledne udělat lepšího, než si chvilku lehnout.
Spal jsem celou noc a dobře a tak nevím, co mě to v tu sobotu popadlo. Víčka jsem měl najednou těžká jako kámen. Asi jsem usnul, ale zvláštní bylo, že jsem měl dojem, že vlastně nespím. Ležel jsem na posteli tváří k oknu a oknem pronikala do pokoje úžasná sluneční záře. Zdálo se mi dokonce, že slyším venku děti na dvorku, jak na sebe pokřikují. Dostal jsem chut jít ven, jenže jsem se nemohl pohnout. Tu jsem si všiml, že u nohou a u hlavy postele stojí dvě mladé dívky, nepřipadalo mi divné, že jsou v mém zamčeném pokoji, spíš, že nemohu vstát. „Pomozte mi vstát,“ řekl jsem... Podívaly se na sebe a chichotaly se. Jedna řekla druhé: „On chce vstát“ a pořád se smály. Pak mi jedna ta v zelených šatech s dlouhými vlasy podala ruku. Vstal jsem a ke svému údivu jsem zjistil, že moje tělo zůstalo ležet na posteli. Ohlédl jsem se, ale ty dvě dívky mě vzaly za ruku a odvedly ven. Za dveřmi pokoje nebyla chodba, jak jsem čekal, ale rozlehlá a krásná krajina s domem a jezerem bez konce. Vypadalo to trochu jako ve Skotsku, nebo v Irsku. A musím ještě dodat, že stále foukal vítr a ten vítr všude roznášel hudbu. Nikdy jsem nic tak krásného neslyšel. Hlasy zpívaly, zněl nějaký nástroj, ale nevím jaký. Zpívaly: „Nech vítr svého hlasu znít, nech srdce svoje bít, nech lásku proudit vším...“ asi tak. Bylo to úžasné. Zvláštní rostliny, na první pohled stejné jako ty tady, ale když jsem vzal do ruky list z vrby, byl jsem velmi udiven, byl to svět sám o sobě, byl v něm celý vesmír.
Dívky mě vedly k domu. Měl malou, dřevěnou terasu a na ní bylo prastaré proutěné křeslo a v něm seděla starší dáma, říkám dáma. Zdála se netečná, její krajkoví se pohupovalo ve větru a v ruce držela šálek. O tom šálku bych mohl napsat knihu, právě tak jako o tom, co mi ta dáma řekla...

Když jsme si popovídali, zavolala na obě dívky a řekla jim: „Musí už jít...“ Dívky mne odvedly do pokoje a uložili na postel. Teprve teď jsem cítil, jak strašlivě jsem unavený, ale chtěl jsem vstát, ale byl jsem v tak podivném stavu... Jak dlouho nevím, jen vím, že jsem ještě viděl zvláštní černý mrak podobný shrbené postavě se zelenýma rukama, který odešel oknem do toho pošmourného odpoledne...