Vaše příběhy

- Kontakt se zemřelými -

Vzkaz ze záhrobí
Na Vaše stránky jsme se dostala poprvé tento týden a docela mě zaujaly, hlavně rubrika Vaše příběhy. Je bezva vědět, že spousta lidí se setkala s tajemnem (i když některé příběhy jsou evidentě opsané, ale u některých jsem opravdu měla husí kůži) a že na tyto věci věří tolik lidí. Já bych se s Vámi ráda podělila o příběh, který se stal v naší rodině. Možná není nejstrašidelnější, není ale ani opsaný, ani vymyšlený, skutečně se stal!

Tento příběh se stal před 17 lety. Můj dědeček onemocněl rakovinou a průběh nemoci byl velice rychlý. V té době se ale pacientům v nemocnici neříkalo, jaký je jejich zdravotní stav, rodina před ním také mlčela, asi abychom mu dávali naději, takže dědeček nevěděl, jak na tom doopravdy je. Bylo mu ale dost špatně a asi si uvědomoval, že se blíží jeho konec, proto babičce sdělil svoje přání, že nechce být po smrti pohřbený, ani uložený v urně, ale že chce kremaci a poté rozprášit a to na zahradě u jejich rodinného domu. Ta zahrada je hned u lesa, je hodně velká, je tam spousta trávy a stromů, říkal, že ten dům stavěl a že chce být i po smrti doma, tam, kde to měl rád.
Po 3 měsících od operace zemřel, proběhla i kremace, ale babička jeho smrt nesla velice těžce (s trochou hysterie) a za žádnou cenu nechtěla slyšet o nějakém rozptylu popela na zahradě. Urnu si dala do obýváku do pokojové stěny, aby se na ni mohla dívat, říkala, že tak má pocit, že je tam děda pořád s ní, jako by neodešel. Urna byla uložená v pokojové stěně, police tam jsou dost hluboké a před urnu postavila květináč s nějakou květinou, myslím, že s muškátem. Byl to normální, stabilní květináč, žádná váza na tenké nožce.
Jednoho dne přišla z nákupu a květináč, který stál před urnou, ležel na zemi, byl rozbitý a hlína z něho vysypaná. Babička se toho lekla, protože doma nikdo jiný nebyl, všichni ráno odešli do práce, kočku, která by tam mohla skočit nemá a průvan byl vyloučený. Navíc, květináč stál dost daleko od kraje, i kdyby se převážil vlastní vahou, tak by spadl jenom do té poličky. Jako by ho někdo z té poličky vyhodil...
Babička se z toho opravdu vylekala a napadlo jí, že by to mohl být dědův duch, který jí takhle říká, že si nepřeje být v urně a ještě ke všemu v obýváku, ale v zahradě, jak mu slíbila. Slib tedy dodržela, za účasti celé rodiny jsme popel rozptýlili na zahradě pod jedličkou a od té doby se v tom domě nic záhadného nestalo.

Možná, že to byla opravdu jenom náhoda, že se květináč prostě jenom převážil, já jsem ale přesvědčená, že tak dědečkův duch dal najevo svoje poslední přání...

Vydáno:   31. 3. 2007

Přečetlo:  3132 čtenářů
Autor (vložil): Zuzana Svobodová

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno



Komentáře k příběhu...
Předmět:
Datum:
Jméno:
¤ Hmm
1. 05. 2007 21:37
vrsek
¤ děda
3. 04. 2007 20:14
Silvie
¤ Přesně.
3. 04. 2007 15:52
¤ duch dědy
31. 03. 2007 13:09
Miroslava Kowalcze