Jako malému dítěti se mi zdál sen, který mi přišel strašně zvláštní, proto si ho dodnes pamatuji.

Zvláštní na tom snu bylo, že jsem byla muž. Byl tak hrůzostrašný, že jsem se v noci vzbudila a už neusnula. Přesto se mi druhý den zdálo pokračování toho snu...
V tom snu jsem byla voják a spolu s kamarádem jsme utíkali před vojáky, kteří nás honili. Potřebovali jsme se dostat přes hranici, která byla u nějakého hřbitova. Ze začátku to vypadalo nadějně, hřbitov jsme našli a když už jsme věřili, že jsme zachráněni, objevili se vojáci a zachvátila nás panika. V panice jsme se rozeběhli každý na jinou stranu.
Když jsem se ohlídla, vidím, že všichni vojáci se vydali pronásledovat kamaráda. Já jsem štastně překonala hranici a tam jsem se schovávala v křoví a čekala na kamaráda. Po dvou dnech konečně slyším kroky, myslela jsem, že je to kamarád, ale ne, byla to ta skupinka vojáků, co nás honila. Poslední moje myšlenka byla, že jsem se zmýlila a že nejsem za hranicí. A tím sen skončil.

Po dvaceti letech se podobný sen zdál mému bratrovi, taky byl voják, taky utíkal s kamarádem. A také hledali hranici u hřbitova. Já jsem nikdy předtím o tomto snu nevyprávěla, takže ode mě to slyšet nemohl.

Domnívám se, že buď opravdu existuje nějaká kolektivní mysl a ti dva měli tak neuvěřitelný strach, že to tam nesmazatelně zapsali, a nebo se s bráchou známe už z minulýho života...

Vydáno: 3. 3. 2007

Přečetlo: 2959 čtenářů

Autor (vložil): Andy

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...