Při pročítání různých záhadných příběhů jsem si všimla, že mnoho dětí má schopnost vycítit, že někdo z jejich blízkosti brzy zemře.
I já mám takovou příhodu, vrytou hluboce do paměti a nikdy na ni nezapomenu. Je to jediná vzpomínka na mého dědu, je tak silná, že jiné postupem času vybledly, ale tato zůstala.

Tehdy mi bylo asi 8 let, pro dědu přijela sanitka, aby ho odvezla na kontrolu s rakovinou. Já jsem ale cítila, že je to špatně, že jestli ho odvezou, tak zemře. Děda mě uklidňoval, že všechno bude v pořádku, že všechno je tak, jak má být. Ale já jsem ho nechtěla pustit a měla až záchvat z toho, že ho odvezou a že kvůli nim zemře.
Dědu odvezli a tím moje vzpomínka končí.

To, že zemřel až za týden doma ve spánku, si už nepamatuji, snad mě rodiče drželi dále. Ale jedno vím jistě, to, že jsem to věděla. Ani teď mi to nevěří a nebaví se o tom. Pravdou je, že děti vnímají svět jinak a vidí věci, kteří dospělí nevidí a ti jim to nevěří. Ale já vím svoje, že když člověk si chce uchovat trochu toho dětství, že to jde.

Vydáno: 26. 2. 2007

Přečetlo: 2497 čtenářů

Autor (vložil): Afra

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ citlivost

17. 03. 2007 21:52

Lumpi

¤ Pravda...

4. 03. 2007 0:18

Ella

Číst komentáře