Někde jsem se dočetla, že když někdo umře, občas si s sebou na cestu vezme někoho blízkého, aby mu tam nebylo smutno. To mě velmi zaujalo, neustále jsem nad tím musela přemýšlet, kolik takových případů znám. Dokonce i ten den, kdy jsme oslavovali narozeniny...

Byla jsem trochu v náladě po víně, co jsme vypily. A zabočila na toto téma, bavily jsme se o jedné známé. Když umřela, byla velmi mladá, nebyla nemocná. Byla to nehoda a asi za dva měsíce zemřel její milenec, taky nehoda. Přišlo mi to, jako by si ho opravdu vzala s sebou. A tak jsem vyslovila poznámku, která mi v té chvíli přišla strašně vtipná. „že na rodinu kašle, že jí stačí milenec." V ten den, co jsem to vyslovila, umřela její dcera.
Už je to rok a já se pořád nemohu zbavit pocitu, že jsem ji zabila.

Od té doby jsem pochopila význam slov „o mrtvém jen dobře". Chtěla mě její matka přesvědčit, že nemám pravdu? A nebo to bylo dávno předtím rozhodnutý a já se z toho měla ponaučit? Protože týden před její smrtí mi spadl obraz ze stěny. A mě to přišlo, jako by měl někdo umřít.

Ať je to jak chce, od tý doby věřim, že duchové existujou. A přemýšlím, jestli můžou nás živé dostat na druhou stranu, a nebo to bylo všechno jenom velká náhoda.

Vydáno: 24. 2. 2007

Přečetlo: 3100 čtenářů

Autor (vložil): Andy

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...