Tento příběh se odehrál před několika lety během základní vojenské služby.
Jedné nudné noci na rotě jsem seděl u dozorčího stolku, bylo tak okolo půl druhé a já přemýšlel nad knihou o okkultních naukách, kterou jsem právě dočetl. V rádiu tiše hrála nějaká monotónní hudba, rytmy se šířily temnou chodbou, opakované stále dokola. Slabé světlo z venku poodhalilo malé zákoutí pod okny, hvězdy svítily slabým svitem a měsíc byl schován v temnotě. Můj pohled byl upřen na část chodby, která byla uzamčena a neprůchodná.
Napadlo mne, jestli je pravda to, co se psalo v knize, a přál si nějaký viditelný důkaz. Byl jsem přesvědčen, že něco uvidím a vzápětí se to stalo. Z jednoho temného kouta asi deset metrů ode mne počaly svítit dva body velikostí očí vzdálené od sebe pár centimetrů a blížily se k mému stolku. Když postoupily až k jednomu z oken, což trvalo asi jednu minutu, venkovní světlo odhalilo šedý stín okolo očí ve tvaru lidské postavy. Okolí se ochladilo, ačkoliv bylo dusné vedro letní noci. Jakoby v mé hlavě utvořila se myšlenka, jestli už věřím, a já stejným způsobem odpověděl, že ano. Slabé mrazení v těle ustalo a vše naráz zmizelo. Pár minut po té se strhla bouře. Připomínám, že venkovní okna směřovala do středu kasáren, kde nejezdila žádná auta, ani nebyly žádné jiné světelné zdroje. Blesk taky vylučuji, nemohl by trvat řádově minuty bez přerušení.
Od té doby už žádný podobný důkaz nepotřebuji.

Vydáno: 15. 2. 2003

Přečetlo: 4273 čtenářů

Autor (vložil): M. M.

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...