Vím a přesto jsem nevěřící. Znám tolik příběhů dobrých i zlých. Mám tolik otázek a nemohu se zeptat. Tak trochu popořadě:

Otec - absolutně nevěřící v nic po celý život. Až posledních pár let zauvažoval, když jsem něco tvrdil a ono se to stalo. Matka - ta byla už dvakrát tam „nahoře“ a ví... Poprvé jako malá holka, podruhé, když jsem měl 2 roky a měla nehodu. „Jaké to tam je?“ ...zněla má otázka.

„Něco krásnějšího jsem nikdy neviděla. Byla jsem na louce, všude květiny, ale měla jsem divný pocit, taková samota! Pak mi řekl hlas, že ještě není můj čas a že se vrátím zpátky. Že mám děti, které mě potřebují a až nastane ta správná doba, tak se znova setkáme.“ Následovalo cosi jako slet a náraz. Nikdy se o tom nikomu nezmínila, jen strejdovi. Není divu, vždyt by vypadala jako blázen.

Ten divný pocit jsem jí vysvětlil tím, že není ještě její čas a proto tam byla sama. „Vždyt když člověk umírá, jdou mu naproti jeho nejbližší.“

Už v dětství znala od tety svou budoucnost, která se prý dokonale vyplňuje. Nikdy mi ji však neřekla, jen ona ví, proč. Má sestra dělala brigádu v kravíně a říká: „tady ta kráva je nemocná!“ „To není možné, říkaly ostatní, včera je veterinář kontroloval!“ „Já vím, že je nemocná.“ Druhý den se vylévalo všechno mléko, díky krávě, co měla zánět vemene. Která to asi byla? Jednou prý přišla k teleti a říká: „to tele umře! Blbost, vždyt je zdravé!“ Druhý den prý umřelo.

Nyní něco o mě: tak kolem věku 18 jsem jel autem podél tramvajového pásu a chtěl jsem zahnout doleva. „Stůj!“ „Co je?“ ...šlápl jsem na brzdu. Kolem mě zleva prosvištěla tramvaj a když jsem si představil to oje, co má vpředu... na místě bych byl mrtev! Krve by se ve mě nedořezal. Několikrát jsem se otáčel, kdo to mluvil, ale já tam byl sám!

Jednou jsem měl 3 dny po sobě nutkaní jit za synovcem. Proč? Říkal jsem si pořád, jsem nějaký divný. Vždy, když jsem jel kolem, měl jsem ten divný pocit jít za ním. Nikdy jsem k němu nechodil, jen za bratrem. Třetí den telefon, že měl úraz a asi příjde o prsty. Dodnes si vyčítám, že jsem za ním měl jít, asi by se něco změnilo.

Má matka mě už několikrát varovala, že měla sny a tak. „Člověk má osud, ale když ví a dá si pozor, dá se to obejít, alespon částečně.“ Je mi 32 a zhruba před 3 lety jsem měl pocit jít za sousedem a říct mu, že ho mám rád a že je fajn. Jsem cvok, co mě to napadá, říkam si. Za měsíc zemřel a dnes mě mrzí, že jsem mu to neřekl. Dnes mám ten pocit to říct strejdovi...

Znám taky příběhy kamarádů, co vyvolávali duchy a pak se málem pos.... Kamarád, co měl živý sen a ten se splnil. Neteř, co viděla a cítila přítomnost ducha. Nebo paní, co měla v kostele vidění a já se ji snažil vysvětlit, co to znamená.

No, rád zase napíšu, pokud to někoho zajímá. A rád poznám lidi, kteří umí dobře komunikovat z druhou stranou, já to nikdy nezkoušel. Něco tam nahoře dlužím a mám pár zvlaštních otázek. Mám toho víc, ale asi to bude zatím stačit. A slyšel jsem taky o zajímavých místech, tak ahoj.

Vydáno: 31. 1. 2007

Přečetlo: 3437 čtenářů

Autor (vložil): vojta

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ Obcházet

20. 02. 2007 13:32

Julie

¤ Zajímavýýýý

14. 02. 2007 14:08

Anynka

¤ 6 smysl

11. 02. 2007 13:38

Mrs magic

¤ .........

7. 02. 2007 17:25

Kaculinka1991

¤ ..

31. 01. 2007 21:27

Maxim-maximas.

¤ tu?ení

31. 01. 2007 11:35

natálka

Číst komentáře