Žiji v tomto bytě 20 let. Nic neobvyklého se tu doposud nestalo, až před dvěma lety, když jsem byla velmi vážně nemocná.

Jsem rozvedená, v bytě žiji jen s dcerou a tak jsem většinu dne byla doma sama. Stalo se mi několikrát a to vždy v jiné místnosti, v jinou dobu, jako když mne někdo lehounce pohladil po tváři. Nejprve jsem si myslela, že se mi to jen zdá, ale později jsem si byla jistá, že to sen není. Velice mne to uklidnilo.
Když jsem se uzdravila, už se mi to nestalo. Až letos před vánoci. To přijela na pár dní domů druhá dcera. Dívaly jsme se spolu na TV a ona mi povídá: „mami, ty počítáš? Slyším nějaké hlasy...“ Přitom já nepromluvila. Později jsem si šla lehnout a ona zůstala v pokoji. A opět... tentokrát zase já v ložnici slyšela, jak u dcery v pokoji někdo mluví. A ona také mlčela. Obě jsme se tomu zasmály a víc to neřešily.
Až kolem půlnoci se vrátila druhá dcera, šla spát do svého pokoje a o tom, co se nám stalo, nevěděla. Po nějakém čase přišla za mnou do ložnice a vyčetla mi, jestli si takhle v noci musím zpívat, že slyší jasně, jak si někdo zpívá. A já už dávno spala, rozhodně jsem si nezpívala.

Vůbec si to neumíme vysvětlit. Pokud by někdo věděl, co by to mohlo být, nebo máte na to nějaký názor, budu velice ráda.

Vydáno: 25. 1. 2007

Přečetlo: 2331 čtenářů

Autor (vložil): Hejnicova Marta

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...