Jako malá jsem často potkávala vysokého, bledého muže v černém oblečení. Nejdřív jsem si myslela, že jde prostě o shodu náhod, ale už brzy jsem pochopila, že to není v pořádku. Bylo mi devět, když jsem ho viděla poprvé a patnáct, když jsem ho spatřila naposledy.

Jako malá jsem to mamce řekla, ale ona tvrdila, že je to jen náhoda. Když jsem si s tím nedala pokoj už třetí měsíc, šla jsem s mamkou k psychiatrovi. Léčila jsem se dva roky. Bezvýsledně. Muž mě sledoval stále... Nejhorší na tom bylo, že jsem byla jediná, kdo ho viděl.
Nakonec jsem i já sama uvěřila, že jsem opravdu jen poblouzněná. Muže jsem ignorovala a všem tvrdila, že nic nevidím. A tak se jednoho dne (asi měsíc a půl po mým 15-tých narozeninách) stalo, že už jsem muže nikde neviděla. Docela mě to šokovalo, i když jsem se naučila ho nevnímat. Jenže v ten okamžik jsem ještě netušila, že to není naposledy, kdy ho vidím...
Večer jsem přišla domů a všude bylo podezřele uklizeno. Mamka vykoukla ze dveří pokoje. Na sobě měla hezký úbor, který nosívala do práce. „Chci ti někoho představit", začala. Tatka se od nás odstěhoval, když jsem byla ještě malá. A pak... ze dveří vyšel onen muž. Nikdy jsem mamce nic neřekla. Muž se mnou nikdy nemluvil, ale někdy jsem měla dojem, že se mu rozšiřují oční panenky úplně na celé oči, když se na mě dlouho díval. Mamka ztratila smysl pro humor, byla už pak jen vážná a příliš mnoho života obětovala pro něj.

Zajímá mě váš názor a vaše případné dotazy.

Vydáno: 12. 1. 2007

Přečetlo: 2787 čtenářů

Autor (vložil): Angela

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ ?

21. 02. 2007 10:39

Julie

¤ ?

22. 01. 2007 21:59

mynx

¤ Ne

18. 01. 2007 15:02

Angela

¤ upřesnění

17. 01. 2007 23:00

walfischberg

¤ ?

13. 01. 2007 10:34

Linda

¤ Zvlá?tní...

12. 01. 2007 17:05

Ella

Číst komentáře