• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Vaše příběhy

- Podivní tvorové -

Příhoda, o kterou se chci s vámi podělit se stala na podzim roku 1984. Tehdy jsem často jezdil za svou dívkou (nyní manželkou) do Ostravy. Znamenalo to zhruba dvě a půl hodiny cesty vlakem. Domů jsem se samozřejmě vracel až posledním spojem, který končil cestu v 23:00 v městě Z. Následovala pak asi 4 km procházka do rodné vesnice, protože v tuto dobu už žádný autobus nejel.

Už při vystupování z vlaku mě zarazila neobvykle hustá mlha, povalující se nádražím. Na ulici to bylo ještě horší, ze světel pouličních lamp zbyly jen malé oranžové hvězdičky svítící nad hlavou, samotné sloupy veřejného osvětlení nebylo v husté smetaně, rozvalující se kolem, vůbec vidět.
S obtížemi jsem došel za poslední z nich a nastal problém, jak pokračovat v chůzi, když vidět nebylo ani na dva kroky. Šel jsem v předklonu s očima upřenýma na zem a našlapoval na rozhraní tmy (silnice) a ještě černější tmy (silničního příkopu). Za celou dobu kolem neprojelo jediné auto. Levé koleno jsem měl otlučené, protože plastové patníky jsem zpozoroval většinou až v okamžiku, když jsem do nich vrazil.
Když už jsem měl za sebou ohadem asi dvě třetiny cesty, zaslechl jsem v úplném tichu v dálce táhlé psí zavytí. Když se ozvalo podruhé, začaly se mi ježit vlasy na hlavě, znělo to podstatně blíž. Zrychlil jsem krok, jak to jen vzhledem k nulové viditelnosti bylo možné, ale další zavytí mi zježilo i chlupy na zadku. Ozvalo se jen pár metrů v poli nalevo ode mě. Když jsem zadržel dech, mohl jsem kromě bušení vlastního srdce slyšet i šustění psích tlapek ve strništi provázené chrčivým dechem. Už se to nepřibližovalo, ale šlo to souběžně se mnou. Každé další zavytí mi drásalo nervy.

O svého příšerného společníka jsem přišel až v okamžiku, když jsem dorazil (vlastně narazil) na most přes řeku na okraji vesnice. Tehdy jsem o nějakém duchovi nebo přízraku vůbec neuvažoval. Můj děs pramenil pouze z faktu, že u nás byla vyhlášena kontumace (neplést s konzumací) psů a koček. Naše vesnice totiž ležela v pásmu častého výskytu vztekliny. A jít s tímto vědomím hodinu před půlnocí v absolutní mlze v doprovodu evidentně šíleného psa, to byl skutečně děsivý zážitek.