Tento příběh není můj, ale mé tety, která už bohužel není mezi námi.

Teta byla z chudé rodiny, její tatínek byl švec a maminka dělala služebnou v jedné domácnosti bohatého pana továrníka. Teta byla tehdy 10 letá holčička a často chodila se svou maminkou k továrníkům, kde si venku hrávala s dětmi ostatního služebnictva. Často k nim zaběhl i syn bohatého pána, který byl o dva roky mladší.
Všechny děti si rozuměly a hrály si spolu velice často. Jednoho dne továrníkův syn nepřišel, nepřišel ani druhý, třetí, dokonce ani po týdnu se neobjevil. Děti se po něm začaly shánět, ale vždy byly dospělými odmítnuti. Později teta doma vyslechla rozhovor rodičů, že onemocněl a vypadá to s ním moc zle. Uplynul zhruba měsíc, když se náhle dozvěděli, že zemřel. Určitě je to zarmoutilo a několikrát si na něj vzpoměly, ale časem vše přebolí.
Uplynuly prý zhruba další tři měsíce, když začalo sněžit a byla velká zima, děti se schovaly do stájí ke koňům a hrály si tiše v jedné prázdné kóji. Najednou prý zaslechly kroky a tak okamžitě utichly, protože je tam nerad viděl podkoní. Seděly tiše, ani nedutaly, když jejich prázdnou stáj náhle minul stín. Nebylo by to nic zvláštního, kdyby to ovšem opravdu nebyl jen "stín". Stáj byla otevřená, nedalo se okolo ní projít jen tak, aby jste nebyli vidět, stáj měla pouze jeden vchod a nikdo jiný než děti uvnitř nebyl.
Koně začali nahlas řechtat a z jedné kóje se ozývalo hlasité bouchání kopyt do dvířek. Chvíli vyděšeně seděly, než se někdo odvážil a vyhlédl ven. Stáj byla zcela prázdná, jen v poslední kóji kůň divoce poskakoval a zuřivě kopal do dvířek. Náhle se dvířka otevřela a kůň vyděšeně vyběhl ven. Stačily mu jen tak tak uhnout, když okolo nich proběhl na dvůr. Po té jakoby kolem nich někdo prošel, cítili závan, který se jich dotkl a tísnivé mrazení v celém těle.
Když přemohly pocit naprostého strachu, vyšly na dvůr, kde už se kolem koně srocovala skupinka lidí snažící se ho uklidnit. Děti dostaly pořádný výprask a nikdo nebral jejich vysvětlování na zřetel. Podivné na tomto příběhu je to, že ten kůň patřil chlapci, který zemřel.
Když koně úspěšně odchytli, byl natolik vyděšený, že do rána pošel (pravděpodobně na infarkt ?).
Proč naprosto všechny děti cítily "něčí" přítomnost, která je děsila?

Teta na tento příběh nikdy nezapomněla a vždy jej vyprávěla s naprostou vážností a respektem...

Vydáno: 9. 12. 2006

Přečetlo: 2234 čtenářů

Autor (vložil): Petruška

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ Pravda

12. 12. 2006 17:02

JÁ.

Číst komentáře