Před několika lety se mi nabídla kolegyně z práce, že mne jejich novým autem s manželem odvezou na Dušičky do obce, kam není přímé spojení. Měli jsme sraz před domem, kde bydlím, v 10 hodin dopoledne a já ráno ještě vyběhla nakoupit. Domů jsem se vrátila v 9:15 a zjistila, že se nemohu dostat do bytu. Oba zámky jsem bez problémů odemkla, ale dveře nešly otevřít. Snažila jsem se do nich dostat zády a ramenem, dveře zůstaly zavřené.
V domluvenou dobu přijela kolegyně s manželem a všichni tři jsme se pokoušeli marně o totéž. Začala jsem se bát, že jsou v bytě zloději, kteří něčím zapřeli dveře, a mobilem jsme zavolali mého manžela, který přijel, všem nám vynadal a s mužem kolegyně se pokoušel dveře otevřít. V 11 hodin to oba vzdali a poprosili pokrývače, pracujícího na střeše domu, aby slanil k našemu oknu do kuchyně, rozbil je a pustil nás do bytu. Stalo se, pokrývač ale tvrdil s jistotou, že dveře bytu byly jen přivřené a přístup k nim zcela volný. Nikdo cizí v bytě prokazatelně nebyl.

Na Dušičky jsme jeli až odpoledne a všichni (dokonce i můj zcela nevěřící muž) na tuto příhodu vzpomínáme s mnoha otázkami.

Vydáno: 29. 11. 2005

Přečetlo: 2152 čtenářů

Autor (vložil): Marie

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...