Vaše příběhy

- Vyvolávání duchů -

Náš duch
Je tomu tak 4-5 let, když jsme doma přestavovali byt (bydlíme v rodinném domě, který je pře 100 let starý). Já a moje mladší sestra jsme bydlely mezitím u dědy, kde ještě bydlela moje teta Maruška (sestra mé maminky). Maminka s tatínkem byli doma a řídili přestavbu.

Jednou, když nás mamka šla navštívit, jsem zaslechla rozhovor mezi ní a tetou M.. Rozhovor zněl asi nějak takhle: „MARUŠKO, JÁ VÍM, ŽE TI BUDU PŘIPADAT JAKO BLÁZEN, ALE... KDYŽ JSEM ŠLA VEČER NA WC, TAK JSEM ZAHLÉDLA NĚJAKOU POSTAVU. NEJDŘÍVE JSEM SI MYSLELA, ŽE JE TO MŮJ MANŽEL, ALE PAK, KDYŽ JSEM SI ŠLA LEHNOU, TAK JSEM ZJISTILA, ŽE MANŽEL DÁVNO SPÍ!“ Vtom jsem je přerušila a oni rozhovor ukončily.
Já jsem se hodně zajímala a dodnes zajímám o čarodějnictví a duchy, tak není divu, že jsem se chytla.
O prázdninách jsem jela k babičce na prázdniny. O tom rozhovoru mezi mamkou a tetou jsem neustále přemýšlela. Ležela jsem na kanapi a dívala se z okna a zahlédla nějakou postavu. Na tom by nebylo nic divného až na to, že babička bydlí v paneláku v druhém patře. Když mi to došlo, tak jsem to šla říct babičce a ona mi řekla, že je to přesně rok, co jí umřel bratranec. No a na to jsme se rozpovídaly o tom, jak jí vyprávěla moje mamka, že doma vídá ducha nějakého muže!!! Prý, když se v noci probudila, tak vedle postele klečel, ona se tak lekla, že ho se slzami v očích požádala, aby ji už nenavštěvoval, že není tak silná, jak si asi myslel! Od té doby ji opravdu nechal.
Když jsem se po týdnu vrátila domů, tak přestavba byla dokončena. Já jsem se zeptala tatky, jestli neviděl doma něco divného... tehdy na mě koukal jak na blázna a řekl, že ne. Ale po čase se přiznal, že ho také párkrát potkal. A že o tom nemám mluvit a nemám na to myslet a hlavně se o to nezajímat. Věděl, jak mě takové věci přitahují. No, ale zakázané ovoce chutná nejlépe a tak jsem se o to začala zajímat.
Duch to asi vycítil, že já jediná se o jeho účast v našem domě zajímám a nenechám to náhodě. A začal mě „otravovat“ . Začalo to tím, že se večer otevíraly dveře a okna. Pak se to začalo stupňovat. Z pokoje do obýváku z ničeho nic přeletěl míč. Pak mi mamka řekla, at uklidím boty na schodišti, jak řekla, tak jsem udělala - ale vzápětí byly boty rozházené.
Pamatuji také, že jsem myla nádobí a přes rameno mi přeletěla obilná kulička nesquic. Také někdy sám od sebe začal hořet krb (který nebyl zapálenej přes měsíc). Nebo když jsem šla spát a vypla jsem TV na čudlík (stávalo se, že v noci vypli proud a když ho zase nahodili, tak se automaticky TV zapla - tak proto na čudlík). Hned po ulehnutí do postele se vzápětí znovu zapla. To samé se stávalo s rádiem. Nebo když naše fena Peggy stála na prahu do obýváku a se staženým ocasem štěkala na ledacos. Nesmím také zapomenout, že se rozsvícelo.... atd!
No, ale to už bylo na mě moc, doma jsem se moc bála, a tak jsem se svěřila rodičům, ale jak to tak bývá, samozřejmě že mi nevěřili a ještě jsem dostala vynadáno. Ale když už i přišla moje sestra (o osm let mladší) a řekla mamce - „MAMINKO, CO JE TO ZA PÁNA, KTERÝ VČERA VEČER STÁL ZA DVEŘMI?“ Tak to už vrtalo v hlavě i rodičům! Ale nikdy o tom nemluvili.
Tak jsem se s tím svěřila také mé nejlepší kamarádce Adéle, se kterou jsme se o to také zajímaly. No a ta mi samozřejmě věřila a slíbila, že tomu příjdeme na kloub.
Když můj tatka měl narozeniny a měl oslavu (na který pozval Adély rodiče), tak jsme si sedly do obýváku, na papír napsaly ANO a NE a doprostřed jsme daly sklenici. Posadili se do kruhu, chytli se za ruce, zavřely oči - a já jsem se zeptala: „TY ZÁHADNÉ VĚCI DĚLÁŠ TY DUCHU, A NEBO MÁM JEN BUJNOU FANTAZII, JESTLI JSI TO TY, TAK POHNI SKLENKOU NA ANO, JESTLIPAK NE TAK DEJ SKLENICI NA NE...“ Když jsme otevřely oči, tak sklenice byla na ANO (v tu chvíli jsem si myslela, že to byla Adéla, ale ona by to neudělala). Dále jsme se zeptaly, jestli nám chce ublížit a nic se nestalo. To nám ten den fakt stačilo, a tak jsme toho nechaly.
Už jen pár týdnů jsem si myslela, že nám chce nějak ublížit, ale mé mínění se změnilo, když jsem přišla domů ze školy a tatka nám vyprávěl, co se mu dnes přihodilo...
KDYŽ PŘIŠEL DOMU Z PRÁCE (na odpolední), TAK SI ŠEL JAKO OBVYKE PŘEČÍST DENNÍ TISK DO POSTELE, ALE JELIKOŽ BYL UNAVENÝ, TAK USNUL. V té době jsme doma na chodbě měli ještě kotel, nyní je už ve sklepě. Dveře do lošnice, kde tatka spal byly dokořán. KOTEL ZAČAL ČOUDIT, VŠUDE BYLO BÍLO, NEBYLO PRÝ VIDĚT ANI NA KROK A DÝCHAT SE TAKY NEDALO. ALE NĚJAKÝ TAJEMNY HLAS, KTERÝ TATKU NAKONEC VZBUDIL, PRAVIL : „ROMANE, VZBUĎ SE!!“ Tatka by se tenkrát udusil, nebýt našeho ducha. A tak můj strach ze mě opadl.
No, ale musím se přiznat, že když jsem doma sama, tak nemám dobrý pocit. A když se jdu koupat..

Tak to se dělo do nedávna a dnes.. Mno, nevím, nevím, ale řekla bych, že dal pokoj, ale nechci to zakřiknou.
Ale do teďka nevím, proč mi to dělal. Měla jsem tehdy fakt strach, dokonce jsme byly u našeho faráře, samozřejmě, že mi nepomohl, ale to už je nepodstatný, ne?

Vydáno:   21. 11. 2006

Přečetlo:  3354 čtenářů
Autor (vložil): Klarinka

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno



Komentáře k příběhu...
Předmět:
Datum:
Jméno:
¤ vyvolat
13. 02. 2009 16:11
17boni17
¤ psi
1. 06. 2008 20:25
waltera jirka
¤ Pro Terku a Kytičku
28. 11. 2006 17:33
klárka-autorka
¤ ??!!!
24. 11. 2006 18:07
Tereza
¤ ????
21. 11. 2006 15:00
kytička