Kdysi jsem byl na Americkém chatu se podívat, jak to tam vypadá a tak jsem tam potkal jednoho čecha, který se přestěhoval do U.S.A se svými rodiči a bratem za prací. A tak jsme si začali česky povídat. Řekl mi, že mi prý pošle na e-mail záhadu, která se mu stala. Háček byl v tom, že mi ji poslal v morseovce, aby jsem ji asi nemohl vyluštit, ale naštěstí jsem ji uměl a pořádně mi dala zabrat. Zde ji tady máte:

Ahoj lidičky,
jsem normální člověk, ale to, co se mi stalo, je už nenormální.
Jednou jsme z geograpisu (nevím, jak tomuto předmětu říkáte) měli psát slepou mapku ze Severní Ameriky. Ale co se to dělo? Vždycky se mi na vyznačeném území Údolí Smrti na začátku dne zobrazil kříž a znak kobry. Chvíli jsem s celou mojí familijí přemýšlel, co to může znamenat. A pořád se mi to zobrazovalo, i když jsem to pozoroval, jestli to někdo nepíše, ale vždycky jsem náhle usnul a potom jsem se ráno probudil a hned jsem tam uviděl ten samý znak.
O tři dny později jel můj bratr Pavel fotografovat obrazy na učebnici, kterou se rozhodl vytvářet. A pořád jsem ty znaky měl ve snech. Když se můj bratr neozval 4 dny, tak jsme se rozhodli, že mu zavoláme. Zvedli nám to cizí lidé a řekli nám, že je můj brácha mrtev. To zní divně, ale na pitvě určili, že ho uštkla kobra. Ale proč, to se už nezjistí.
Ale to nejzáhadnější je na tom to, že proč se mi ty znaky zobrazovaly ve snech, které naznačovaly smrt mého bratra. Že by jsem o tom věděl? V žádném případě.
Myslíte, že to někdo zamaskoval na smrt uštknutí, když neměl žádné nepřátelé ani v rodině a nebo tajně tam někdo kreslil ty obrázky, i když doma nikdo nevěděl, že píšeme nějakou takovou písemku a nebo ta kobra byla vycvičena a zdrhla nějakému chovateli, i když se žádné kobry u nás v U.S.A nechovají a nebo že měla hlad a ulovila si takové sousto? Jóóóóóó, to se už nikdo nedoví, ani ten kvítek medový.
Ale jestli mě můj bratr pozoruje ze shora, chtěl by mu popřát, aby v klidu odpočíval v pokoji. Ale zatím nikdo tohle nedokázal vysvětlit, a tak jsme si řekli, že umřel na nemoc a na tu událost zapomínáme.

Ale v našich srdcích pořád zůstává...

Vydáno: 18. 11. 2006

Přečetlo: 2688 čtenářů

Autor (vložil): Werdna Adobovs

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ nedává to smysl

28. 11. 2006 14:41

mája

¤ prosim

24. 11. 2006 22:19

tomson

¤ Jééééé...

19. 11. 2006 20:28

Gibson

Číst komentáře