Každé povídání s mým dědou vždycky nakonec skončí u vzpomínání na jeho rodinu a na statek, který jeho rodině nakonec vzali komunisti.
Vyprávěl mi o svém strýci, který měl rakovinu a... Do vyprávění se vložila babička: „No holky, moje maminka a teta se ho vždycky bály, když jsme tam přijeli. On už byl potom takovej hubenej, měl zapadlý oči...“
„Ale jdi!“ Zamračil se děda. „On byl takovej hodnej... Chudák se potom nakonec oběsil.“
Zajímalo mě proč.
Děda mi ale řekl, že už nejspíš nemohl unést vědomí, že umírá a tak to radši skončil sám, ale že to vůbec bylo celý nějaký divný... Našli ho ráno oběšeného ve stodole, přesně uprostřed nejvyššího trámu...
Nenašel se ale žádný žebřík a ani nic jiného, po čem by se vyšplhal až nahoru (stěny byly sice z neohozených cihel, ale aby se po nich vyšplhal, bylo takřka nemožné). Navíc, jak by mohl po tmě balancovat po úzkém trámu a zastavit se přesně uprostřed?
V tu chvíli mě napadlo, že mu k tomu někdo „pomohl,“ ale umíte si to představit?
Dalo by se to vůbec prakticky provést?
Proč by se chtěl (nebo kdo by ho chtěl) věšet zrovna na nejvyšším trámu a UPROSTŘED?

Vydáno: 26. 11. 2005

Přečetlo: 2264 čtenářů

Autor (vložil): Dáša

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ hgkjg

2. 12. 2005 19:46

hnisek

Číst komentáře