Prosinec roku 1999 začal velice smutně. V říjnu mámě zjistili rakovinný nádor na slinivce a přestože se podrobila operaci v Olomoucké nemocnici, asi měsíc po návratu domů své nemoci podlehla.
Pohřební zřízenci se nemohli v poměrně úzkých dveřích s rozměrnou rakví stočit, takže nakonec jsme ji museli postavit na dvě židle vprostřed chodby a mámino tělo do ní přinést. Chvilka ticha, smutné loučení...

Uplynuly tři dny. V tu noc mě něco nutilo, abych vstal z postele a šel na chodbu. Šel jsem po paměti, ani jsem nerozsvěcel světlo. Na chodbě se asi půl druhého metru ode mě vznášela bílá mlhovinová koule s rozostřenými okraji o velikosti fotbalového míče. Plula zvolna prostorem ve výšce očí nad místem, kde stála před pár dny rakev. Pak se vydala podél zdi, kolem schodiště a pokračovala k venkovním dveřím, kde se rozplynula.
Nevím, kolik bylo hodin, ani jak dlouho ten úkaz trval. Možná minutu, možná deset minut, nevím. Jediné co vím, že jsem v blízkosti té mlhovinové koule měl příjemný pocit něčeho důvěrně známého.

Domnívám se, že to byla máma, která se přišla ještě jednou rozloučit...

Vydáno: 3. 11. 2006

Přečetlo: 2491 čtenářů

Autor (vložil): Wan22

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ CHUDACCI

11. 11. 2006 18:50

JA TAKY

¤ Máma

4. 11. 2006 9:21

Anonym

¤ ...

3. 11. 2006 15:55

Yvett

Číst komentáře