Už je to asi rok, co jsem duchy viděla naposledy, ale od té doby se jim snažím vyhýbat...

V naší rodině se nikdy o ničem takovém nemluvilo, tak jsem k tomu nikdy neměla důvod tíhnout ani já. Snad jen až na to, že maminčina nejlepší kamarádka, která mě zná od narození, věří na duchy a nebo nějaké síly, které člověk zatím nemůže nijak vysvětlit. Sama si myslím, že po smrti by snad mohlo něco jako jiný svět existovat a duchovno mě fascinuje, ale mám určité hranice, za které bych nešla. Například bych nikdy nevyvolávala duchy a nezahrávala si s jinými spiritistickými obřady, zvlášt ne po tom, co se mi před rokem přihodilo...

Jeden letní večer jsme s přítelem a známými popíjeli dlouho do noci a pak jsme u nich v jejich novém domě přespali. Tam to všechno začalo. V noci jsem se probudila, protože se mi chtělo na záchod. V klidu jsem si došla do koupelny, ale pak jsem dlouho nemohla usnout a v tu chvíli jsem cítila a snad i viděla něco nebo někoho, jak stojí u mé strany postele. Na moment jakoby se to přemístilo k okraji postele, kde spal přítel a pak to zmizelo. Špatný pocit ale přetrval až do rána a já to přikládala své bujné fantazii. Musím podotknout, že měsíc byl v úplňku a svítil přímo do míst, kde jsem ležela.
Ráno jsme v klidu odjeli a večer šli zase spokojeně spát. Jenže celá událost z minulého večera se opakovala s tím rozdílem, že ten nepříjemný pocit mě probudil. Celou noc jsem pak už nespala a trvalo to asi měsíc bez nějakých 5ti dnů. Byla jsem už úplně zoufalá. Bála jsem jít večer spát, zůstat někde sama po tmě pro mě bylo vyloučeno a psychicky i fyzicky jsem na tom byla špatně. Byla jsem unavená a protivná.
Maminka mě vzala s sebou za tetou, o které jsem psala výše. Probírali jsme to spolu dlouho. Přišli jsme na to, že se mi v té době poprvé od dědečkovy smrti (tehdy 10 let) o něm zdálo, jak sedí celý v bílém na zastávce u domu, kde jsme dřív bydleli a kouká se na mě, jak procházím okolo, bez jediného slova, jen se usmíval. Nepřikládala jsem tomu předtím žádný význam, ale teta si myslela, že by to s tím mohlo mít něco společeného. Byla jsem na něj v dětství hodně zatížená, takže se to prý vyloučit nedá.
Sestře mého táty, se stalo něco podobného několikrát. Když umírala prababička, tedy její babička, měla 5 minut před smrtí a když ji teta vzala za studenou ruku, to místo, kde ji držela, zůstalo jako jediné na prababččině těle teplé až do převozu do márnice.
Jindy se jí zase zdálo, že pláče její dcera jako miminko ve vedlejší místnosti, která sousedila s místností její nejlepší kamarádky, než se odstěhovala do Velkého Meziříčí, ale neplakala její dcera, ale dcera její kamarádky. Druhý den se dozvěděla, že tragicky zahynula na dálnici. Byl to ten případ, jak ty holčiny přebíhali u Meziříčí směrem k Mcdonaldovi dálnici a srazilo je auto.
Možná jsem tyhle schopnosti vnímat takové věci zdědila po ní, nevím, ale mám z toho strach a když jsem někde sama, musím se nutit na to nemyslet, protože pak musím jít hned někam mezi lidi.
Poslední dobou se mi na PC zapíná sama od sebe televize a můj pejsek sedí pokaždé u dveří pokoje s naježeným hřbetem a to normálně nedělá. Vždycky pak cítím zase ty divné negativní pocity a musím rychle odejít pryč.

Kdyby měl někdo z vás podobnou zkušenost, poraďte mi, jak se toho zbavit.
Jen musím ještě podotknout, že na horory se dívat nemůžu ani s někým vedle sebe, natož na ty o duchách. Je mi dvacet a docela mě to trápí.

Vydáno: 31. 10. 2006

Přečetlo: 2271 čtenářů

Autor (vložil): Verunka

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...