Tady toto se nestalo přímo mě, ale mojí prababičce někdy začátkem 50. let.

Její otec byl tenkrát na smrtelné posteli, lékaři mu dávali maximálně pár dní života.
Jednou v noci moji prababičku vzbudilo, jak zvenku bouchá na okno a křičí na ni: „Vlasto.., Vlasto.." její dávno mrtvá matka.
Vstala z postele a otevřela okno. Nikde nikdo. Vtom už jí ale došlo, co se děje. Běžela ke svému otci, který ve chvíli, kdy slyšela svoji matku, zemřel...

Něco trošku jiného mi vyprávěla jedna naše známá. Když byla malá, měla o dva roky starší sestru. Tenkrát měli doma kočku, ta chytla vzteklinu a onu starší sestru pokousala. Tohle se ale stalo už pořádně dávno, lékařská technika byla v začátcích a aby se zjistilo, jestli ta její sestra tu vzteklinu chytla taky, musela na vyšetření do Prahy.
Jenomže jakmile vystoupila z vlaku a ušla doslova jenom kousek, přejela ji tramvaj. Ta naše známá, co mi to vyprávěla, se zrovna v té chvíli dívala z okna a tu svoji sestru viděla, jak jde po protější straně ulice a mává na ni. Přesně ve chvíli, kdy ji v Praze přejela tramvaj.

Vydáno: 28. 10. 2006

Přečetlo: 3022 čtenářů

Autor (vložil): Vít S

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ rozloučení

28. 10. 2006 21:45

2tc

Číst komentáře