Bydlíme v odlehlejší části města v rodinném přízemním domku. Jsem spíše introvertní povahy, což nejspíš vysvětluje, že nemám tolik přátel jako ostatní lidé v mém věku. Mým nejlepším kamarádem byl náš soused, který měl v blízké době slavit 60 let.

Jedné teplé letní noci jsem dlouho nemohla usnout. Ani nevím, kdy jsem usnula, ale najednou jsem se probudila z hrozivého snu, ve kterém se mi zdálo, že můj soused zemřel. Stála jsem nad ním a prosila ho, aby mě tu nenechával samotnou. Chytla jsem ho za zápěstí a tak pevně jsem ho mačkala, až jsem mu tam vyryla krvavé stopy po mých nehtech...
Pak jsem se probudila, začala jsem se klepat a brečet. Když jsem si utírala slzy a přesvědčovala jsem se, že se to nemohlo stát, že to byl jen zlý sen, všimla jsem si, že mám za nehty krev. To mě vyděsilo ještě víc a hned jsem vyběhla za svým sousedem, abych se přesvědčila, že je v pořádku..
Mám klíče od jeho domu, takže dostat se dovnitř nebyl nijak velký problém. Otevřela jsem dveře a hrůzou přestala dýchat. Na zemi ležel můj jediný přítel, přesně tak, jak jsem ho viděla ve snu. Sehla jsem se k němu, abych se přesvědčila, jestli dýchá a všimla jsem si krvavých stop na jeho zápěstí. Hrůzou jsem omdlela. Probrala jsem se až v nemocnici, kde mi rodiče řekli, že soused opravdu zemřel...
Už jsou to dva roky a mě se o tom ještě často zdá. Ještě stále jsem se nevzpamatovala ze ztráty svého nejlepšího přítele a často chodím na místa, kde jsme bývali spolu. Tato záhada se asi nikdy nevyřeší, tu si vzal s sebou soused do hrobu.
Snad se tam někdy nahoře setkáme a on mi řekne, jak to tehdy všechno bylo.

Prosím, napište mi svůj názor...
Jsem blázen???

Vydáno: 28. 10. 2006

Přečetlo: 2369 čtenářů

Autor (vložil): Šárka

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...