Poprvé jsem se se světem tajemna setkal někdy v zimě na přelomu let 1993 a 1994 a i zde svou roli sehrál pes. Vlastně fena, tříletá kříženka německého ovčáka a chodského psa s poněkud nezvyklým jménem Winona.

V té době jsem pracoval u městské policie v městě Z. Spolu s kolegou jsme právě skončili pěší pochůzku zasněženým sídlištěm a nasedali do auta, abychom se přesunuli do jiné části města. Kolega, řidič, zařadil zpátečku a chystal se vyjet z parkoviště. „Pozor, at ho nepřejedeš!", řekl jsem, když nám náhle do cesty vstoupil nějaký muž v černém dlouhém kabátě s vysoko zdviženým límcem. Nechali jsme ho přejít. „Vypadá divně, nezkontrolujeme si jeho totožnost?," zeptal se kolega. Měl pravdu, kdo by takto ustrojený chodil ve dvě v noci po městě. Bylo bezvětří a o nějakém mrazu se nedalo mluvit, takže nebyl důvod skrývat si tvář, jedině, že si nepřál být poznán.
Vystoupili jsme z auta a vydali se za roh prvního paneláku, kde zmizel neznámý. Jenže tam nikoho nebylo. Vchod zamknutý, nikde se nesvítilo. Zkontrolovali jsme i vchody dalších domů a prohledali i okolní keře, ale po neznámém jako by se zem slehla. Za těch pár vteřin nemohl přece nikam daleko dojít. Hledali jsme jeho stopy. Na zemi jich sice bylo spousta, ale všechny přikryté jemným popraškem sněhu, který před několika minutami přestal padat. Ty čerstvé byly jenom naše. Vrátili jsme se do míst, kde postava přecházela přes cestu. Na čistém sněhu byly jen otisky pneumatik, ale žádná šlápota. Překvapeně jsme na sebe pohlédli, viděli jsme tu postavu zcela zřetelně oba. Nakonec jsme se shodli, že jsme viděli ducha.

To celé mělo ještě dohru. Když jsem ráno po šesté dorazil domů, do 4 km vzdálené vesnice, kde bydlím, vítala mě rozespalá manželka: „To ti byla noc! Winona začala asi ve dvě hodiny úplně šíleným způsobem výt a nemohla jsem ji za žádnou cenu utišit. Měla jsem z ní doslova strach, mluvila jsem na ni, ale ona vyla, jako by jí šlo o život. Asi po čtvrt hodině náhle přestala a zcela vysílená zalehla do boudy. Já jsem pak nemohla vůbec usnout."
Byla to jen náhodná shoda okolností? Časově to odpovídalo době, kdy jsme s kolegou hledali onoho neznámého. Zajímavé je, že ostatní psi z ulice Winonino vytí nijak nezaujalo. Stejně tak Dan, pes patřící mému otci, který s ní sdílí stejný kotec, po celou dobu ležel v boudě a spal...

Vydáno: 25. 10. 2006

Přečetlo: 2405 čtenářů

Autor (vložil): Wan22

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ pes cítil nebezpečí

30. 10. 2006 10:14

kytička

Číst komentáře