Moje zatím poslední setkání s tajemnem se odehrálo asi před rokem a svou hlavní roli v něm měl náš pes, stafordšírský teriér slyšící na jméno Jeff. Je to zvíře velice energické a tak k vybití jeho nadbytečné energie chodíme často na dlouhé procházky.

Jedna z oblíbených tras vede také kolem řeky Moravy. V jednom místě míjíme kamenný pomník. Bronzová destička na bloku šedého vápence oznamuje, že zde 18. 11. 1993 odešel ze světa jistý ing. R. P. Prý dobrovolně. Neštastníkova manželka pak nechala na toto místo přivézt tento kámen a k jeho patě pohřbila i manželovu velkou lásku - sbírku minerálů. Krystaly růženínu, ametystu, křištálu, či záhnědy vypadaly vskutku nádherně. Jenže časem různí nenechavci toto dílo rozebrali, takže nakonec zůstal zase jen ten šedivý kamenný pomník.
Ten den, o kterém chci napsat jsem tudy opět procházel se psem. Jenomže Jeff se začal chovat divně. Zastavil se asi 10 metrů před pomníkem, pruh srsti na hřbetě se mu naježil a on upřeně hleděl do jediného místa, asi metr napravo od kamene. Začal obíhat v půlkruhu kolem pomníku, nikdy přitom nepřekročil onu neviditelnou hranici a přitom vydával zvuky, jaké jsem od něj nikdy neslyšel. Něco mezi vrčením a vytím.
Abych mu ukázal, že tam nic není, šel jsem přímo do místa, na které hleděl. To jej však rozčílilo ještě víc. Zůstal jsem překvapeně hledět na pomník, před kterým na spadaném listí ležela nádherná drůza ametystu, velká jako moje pěst. Neměl jsem čas si ji pořádně prohlédnout, protože pes už doslova šílel. Šel jsem tedy zpátky k němu a sotva jsem překročil onu neviditelnou hranici, pes se zklidnil, poodběhl a choval se, jako by se nic nestalo.
Dokončili jsme procházku po obvyklé trase. Na druhý den jsem jej záměrně vedl na stejné místo. Nic se však nestalo, Jeff jako jindy proběhl kolem pomníku, označkoval si nedaleké křoví a dál si pobíhal po louce. Přišel jsem až ke kameni, jenže u jeho paty žádný krystal ametystu neležel. Předešlého dne jsem jej ale viděl zcela zřetelně. Pravda, pes mi nedal možnost se jej dotknout, takže nemohu říct, jestli byl skutečný, nebo byl jen výplodem mé fantasie. Když jsem srovnával datum na pomníku s datem předešlého dne, vyšlo mi, že chyběly jen dva dny a bylo by to přesně 12 let od oné tragické události. Že by pes viděl ducha zemřelého, zjevujícího se ve výroční den jeho smrti? Datum na kameni je datem nálezu neboštíkova těla, ale R. P. byl pohřešovaný už o dva dny dřív.

Nezbývá než tuto teorii ověřit. 16. listopadu bude už zanedlouho.

Vydáno: 22. 10. 2006

Přečetlo: 2489 čtenářů

Autor (vložil): Wan22

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ jj

24. 10. 2006 22:03

eores

¤ Chování psa.

22. 10. 2006 23:47

Jane

Číst komentáře