Jednou jsem šel jako obvykle venčit psa. Jsem už postarší muž, ale nepiji, nekouřím, ani neberu žádné halucinogení prášky (jediné, které beru, jsou na ledviny). Navíc bylo světlo, takže se mi to zdát nemohlo. Tak tedy.
Šel jsem jako obvykle venčit svého psa Astana. Celá procházka proběhla jako obvykle, akorát když jsme procházeli starým pivovarem (je to nejkratší cesta, kdybych měl celý areál obcházet, trvalo by to o hodně déle), u vstupní brány se Astan začal vzpírat, jako by dovnitř nechtěl. Nejdřív jsem si říkal, co ho to popadlo. Vždyt tudy chodíme téměř každý den a nikdy mu to nevadilo. Vzal jsem tedy vodítko a vtáhl jsem ho dovnitř. Začal hrozivě kňučet a štěkat a po chvíli se odněkud z útrob budov ozvalo: "JEN HO NECH, BOJÍ SE!"
Hrozně jsem se lekl a otočil jsem se. V tmavém vchodu do jedné z budov stála vysoká tmavá postava. V ruce držela nějaký provaz a okolo ní byla jakási namodralá záře. Vtom se mi Astan vytrhl a začal utíkat k bráně, ale ta tam prostě najednou nebyla. Byla tam jen vysoká, šedivá zeď. Ale velmi stará! Astan se zkusil podhrabat a strašně kňučel a štěkal. Uslyšel jsem hrozný smích a strašlivě jsem se bál. Dost jsem zpanikařil a začal hledat vchod. Ale všude byly najednou jen zdi. Vysoké, šedivé, staré zdi. A k tomu všude zněl ten smích. Krutý a strašlivý smích. Zachvátila mě hrozná panika a najednou mi celým tělem projela bolest. Pak si už nic nepamatuji. Akorát to, že jsem se ráno vzbudil v nemocnici.
Našli mě prý uprostřed polí. Ležel jsem schoulený vedle svého psa. Měl jsem příznaky podchlazení a zápalu plic. Za pár dní jsem se z toho ale vzpamatoval a žil jsem normálním životem. Od té doby se ale Astan bojí vyjít z domu. Občas ale, když jsem jen s ním v nějaké místnosti, ztratí se všechna okna i dveře a jsou tam jen vysoké šedivé a staré zdi. Blázním???

Kdyby si někdo věděl rady s tímto problémem tak mi prosím napište na můj e-mail:

cerny.miroslav@atlas.cz

Vydáno: 26. 11. 2005

Přečetlo: 2637 čtenářů

Autor (vložil): Miroslav

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...