Tento příběh se nestal mně, ale mé matce a její sestře v době, kdy nebyly úplně běžné ani telefony, tím méně mobily, takže se veškerá sdělení na dálku uskutečňovala písemně.

V roce 1952 zemřel jejich otec, můj dědeček, a asi tři týdny po jeho smrti se oběma sestrám zdál prakticky stejný sen, který si navzájem sdělily křižujícími se dopisy.
Dědeček seděl v kuchyni v černých šatech, ve kterých byl pohřben, a měl zarudlé, uplakané oči. (Ve skutečnosti býval důstojník, proslulý svou odolností). Oběma svým dcerám řekl stejnou větu:
„Jsem tak šťastný, že mám hodné děti, které se za mne tolik modlí.“
Pak se podíval na kříž na stěně a řekl:
„Už musím jít, už mne volají.“
Vyšel na palouk pod domem a zmizel.

Maminka i teta byly přesvědčeny, že se dědeček z onoho světa vrátil, aby je poprosil o další modlitby.

Vydáno: 26. 11. 2005

Přečetlo: 2292 čtenářů

Autor (vložil): Marie V.

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ Juva

18. 01. 2006 15:21

Kyle

¤ dgtgjh

2. 12. 2005 19:09

Hana

¤ Moc krasny pribeh

30. 11. 2005 15:59

David

Číst komentáře