Ahoj, chtěla jsem vám napsat příběh o mé bývalé kobylce, která už nežije...

Tehdy bylo 4. července 2005. Má kobylka se sněhobílou srstí měla vážnou koliku a musela se utratit. Strašně jsem brečela a nevěděla jsem, co budu dělat. Každý večer jsem se dívala na její fotky a pokaždé jsem jí před sebou viděla, jak mi řehtá na pozdrav, jak ke mě běží, jakmile mě vidí.
Jednou jsem přišla ze školy domů (končili jsme v půl třetí) a šla jsem hned do domu. Tam jsem se najedla a převlékla, mamka s taškou za mnou přišli do pokoje a řekli, at jdu s nimi na zahradu. Mě se nechtělo, ale nakonec mě přemluvili.
Když jsme přišli na zahradu, ve stáji po mé kobylce stál krásný valášek anglického plnokrevníka - nádherný, pěkně stavěný hnědák. Málem to se mnou seklo, ale nohy mě unesly a já se rozběhla k mému novému, krásnému koníkovi.
Asi po měsíci jsme si s mým koníkem vyjeli jako obvykle každé ráno ven (do lesa a na louku). V lese jsem se většinou nebála, ale ten den mi bylo nějak divně, pořád jsem cítila, že mě něco, nebo někdo sleduje. Byla jsem strašně nervozní a každé prasknutí větvičky mě ještě více vystrašilo, samozřejmě se to přeneslo i na mého koníka.
Když jsme vyjeli z toho temného lesa na louku, najednou jsem nedaleko od nás uviděla sněhobílého koně. Chtěla jsem se za ním rozběhnout, ale jakmile jsem udělala krok, hned se otočil a utekl. Nalezla jsem na mého hnědáčka a jela jsem směrem, kudy utelkl(a). Vjela jsem na lesní cestu a najednou jsem se otočila a za námi byl sněhobílý kůň.
Můj kůň se splašil a vzal to rovnou do rychlého cvalu. Sněhobílý kůň nás hnal až na konec lesní cesty, kde jsme vyběhli na pole. Otočila jsem se, ale nikde žádny jiný kůň, než ten můj, nebyl.
Když jsem pobídla svého koně do kroku, aby nenachladl, ještě jednou jsem se otočila. Na kopečku stál kůň a měl sněhobílou barvu, naposledy zaržál, otočil se a běžel pryč. Jsem si jistá, že to byla moje bývalá kobylka...

Když jsem jednou ráno četla noviny, na jedné stránce bylo napsáno, že v tom místě, kde nás (asi) moje kobylka zachránila, spadl strom a zabil jednoho člověka.
Myslím si, že moje kobylka nás chtěla ochránit a proto za námi duch koně běžel, myslím si, že kdyby tam nebyla, mohli by jsme být mrtví i my...

Vydáno: 1. 10. 2006

Přečetlo: 2358 čtenářů

Autor (vložil): LexihoTyna

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...