Už od puberty se zajímám o záhady a tajemno.
Kolem 15. roku jsem byla jako praktikantka na dětském táboře a kluci v mém oddílu mě chtěli postrašit tím, že budeme vyvolávat duchy. Souhlasila jsem, protože jsem byla hrozně zvědavá, jak to vypadá. Neměli jsme žádnou abecedu, ale svítili jsme si baterkou. Jeden záblesk znamenal ano, dva ne. Sesedli jsme se všichni v mé chatce, zhasli velké světlo, rozsvítili baterku a začali. Vyvolávali jsme ducha Karla IV., protože nás v tu chvíli nic jiného nenapadlo. Dávali jsme různé otázky a docela jsme se u toho bavili.
Potom nastal čas jít spát, a tak jsme se rozhodli ducha odvolat. Jenže kluci to nějak zkazili a kdykoliv jsme se zeptali, jestli tam duch ještě je, baterka nám jednou blikla. Docela jsem se začala bát a když to takhle šlo už po několikáté, raději jsem děti poslala spát. Já a spolubydlící jsme byly trochu bezradné, tak jsem se rozhodla baterku úplně zhasnout a rozsvítit velké světlo. Jaké bylo naše zděšení, když začalo velké světlo po rozsvícení blikat. Celá rozechvělá jsem se zeptala, jestli tam duch ještě je, a světlo bliklo jednou. Ptala jsem se, jestli odejde, světlo bliklo dvakrát. Nakonec jsme šly spát do chatky k jiným praktikantkám a když jsme se ráno vrátily, byl už klid, stejně tak jako další noci.
Musím podotknout, že nikdy předtím to světlo nijak neblikalo, takže asi nešlo o náhodu...

Vydáno: 21. 9. 2003

Přečetlo: 3587 čtenářů

Autor (vložil): T. K.

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...