• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Vaše příběhy

- Nevysvětlitelné jevy -

Musím se přiznat, že jsem nikdy na duchy nevěřila, ale po tom, co se asi před osmi léty stalo už vím, že opravdu existují!
Budu vám vyprávět příběh o tom, jak se u nás zabydlel jeden zlý, nebo spíš neštasný duch, který potřeboval zřejmě pomoct. Takže:
Začalo to tak, že se nám z ničeho niz začala doma pouštět a zase někdy vypínat televize. Tomu nikdo z naší rodiny nekladl zvláštní pozornost, mysleli jsme si, že je nějaký špatný kontakt nebo tak něco.
Pak se ale časem k tomu přidal i mamčin tetris, který se sám zapínal a vyhrával si hudbu jak chtěl, pamatuju si, že jednou se spustil tak kolem jedné v noci a já ho šla vypnou beze strachu. Vůbec jsem si nepřipouštěla, že by to mohl dělat nějaký nezvaný host.
Za pár dní se ale stalo něco, co přesvědčilo celou rodinu o tom, že máme doma ducha.
Jednou večer jsem šla brzo spát a mamka, moje o dva roky starší sestra a v té době asi tří letý bráška ještě koukali na televizi. Mamka něco šila, v celém bytě kromě obývacího pokoje byla tma. Najednou bráška vstal z gauče a začal volat směrem do kuchyně: Viky, Viky. Sestra se na něj podívala a říká: Ale Honzíku, Viky už dávno spí v pokojíčku. V tu chvíli zvedla hlavu od šití i mamka a říká: „cože? Já jsem taky viděla postavu v bílém, jak prochází kuchyní. Myslela jsem si, že je to Viky a jde se napít, nebo na záchod." Sestra se zvedla a šla se podívat do pokoje. Samozřejme jsem tam spala. Všichni byli v šoku!
Za dalších pár dnů zase večer jsme všichni šli spát. Uprostřed noci mě vzbudilo volání mé sestry Sáry: „Viky, Viktorie!!" Vzbudila jsem se a zeptala se Sáry, co se děje. Řekla, že nic a tak jsem spala dál. Ráno jsem ale Sáru našla úplně v šoku se slzami v očích. Ptala jsem se jí, co se stalo. A ona mi řekla, že v noci ležela, nemohla spát. Pak najednou viděla našeho psa, jak se sklopeným ocasem odchází pomalu pryč z pokoje někam se schovat. Ucítila divný pocit. Zavřela oči, protože měla strach z toho, co by mohla vidět. Jenže jí to nedalo a po chvíli oči otevřela. U nohou její poslele stála bílá postava! Chtěla prá začít křičet, ale nemohla! Nemohla se prý ani hýbat! Byla jako něčím omráčená. Tak jen tiše plakala a vždy, když už jí únavou padaly oči a vypadalo to, že usne, ucítila jakoby náraz větru do hlavy.
Takže znova otevřela oči a ono to tam pořád stálo. Byla už zoufalá, jenže v tom jsem já začala mluvit ze spaní a ono se to prý na mě podívalo a zmizelo. V tu chvíli Sára vykřikla a tím mě vlastně vzbudila. Řekla mi, že mi to neřekla, protože mě nechtěla děsit, ale teď už nemohla. Pak se to na pár dní ztratilo.
Sára se uklidnila. Jenže né na dlouho. Jednou brzo ráno Sára vstala, protože se musela doučit učivo na dnešní písemku. Sedla si do kuchyně a začala se učit. Všichni kolem ještě samozřejmě spali. Najednou Sára uviděla našeho psa Bada, jak zase se sklopeným ocasem i ušima odchází se schovat. Dostala strach a věděla proč. Před ní se objevila kouřová postava, která na ní hleděla. Ráno jsem našla zase Sáru v slzách. Když mi popsala, co se stalo, dostala jsem hrozný vztek!
Máma už byla v práci, brácha v jeslích a Sára už odešla do školy na sedum. Takže jsem začala naštvaně běhat po bytě a hrozně řvát, kde to je, až se mi to ukáže, proč to Sáru děsí! Ale bohužel nic.
Když tenhle zážitek řekla Sára mámě, rozhodli jsme se všichni zajít do kostela posvětit Sáře stříbrný křížek a poradit se s knězem, co a jak. Po povyprávění celého příběhu knězi, posvětil křížek. Já se ho zvědavě zeptala, proč to vlastně viděli všichni, kromě mě? Dokonce i tří letý Honzík, který ještě neví, co je lež, takže si to určitě nevymyslel. Proč se to objevovalo, jen když jsem spala? A proč to uteklo, když jsem začala mluvit ze spaní, nebo se probudila?
Kněz mi řekl, že mám v sobě něco, čeho se duchové bojí a vyhýbají, nějakou vnitřní sílu.
Odešli jsme teda domů a já slíbila Sáře, že počkám, až usne a pak půjdu taky spát. Večer si teda Sára vlezla ke mě do postele a já čekala, až usne. Když jsem viděla, že spí, ještě chvíli jsem zvědavě čekala, jestli se to náhodou neobjeví, ale nic! šla jsem tedy spát.
Zase byl pár dnů klid, ale pak se to objevilo znova. Sára už vypadala na psychiatrii. Naštěstí tenkrát přijela naše chytrá babička, která nám řekla, že je to zbloudilá duše, která se nemůže z nějakého důvodu dostat do nebe a tady hledá pomoc. Poradila nám, až se za toho ducha pomodlíme a poprosíme Boha, at ho veme do nebe. Tak jsme to udělali a víte co se stalo? Ono to vyšlo. Od té doby je doma klid.
Nedávno jsem ale viděla dokument o Poltrgeistech a jeden psycholog popisoval příběhy o duších, které se objevovaly, jen když v domě spalo nějaké dítě, které právě přicházelo do puberty. Prý to není duch, ale úkaz, které některé děti vytváří samy ve spánku, aniž by to chtěly a vůbec o tom věděly.
Začlo mě to zajímat, takže jsem si o tom vyhledala dost článků a přelouskala dost knížek a asi na tom něco bude, bylo tam hodně podobných příběhů.
Jsem teď zmatená. Co myslíte? Měli jsem doma ducha, nebo to bylo něco nevědomky vytvořené?