Vaše příběhy

Ahoj jsem moc ráda že jsi v pořádku. :)
Taková setkání jaké popisuješ ,se skutečně neději náhodou. Taky a bez zaváhání plně důvěřuju že Ti ten člověk vstoupil do cesty kvůli hloubce Tvého zoufalství.
Držím pěsti aby jsi mohla jít životem dál s radosti a našla v něm smysl svého byti Martinaso.
Objímám Tě.

Veľmi ďakujem za odozvu a prípadné teórie :)) a ďakujem za záujem. Som v poriadku. Aj keď musím priznať že nie ani. Nachádzam sa momentálne zatiaľ v najťažšej situácii doposiaľ. Ale neviem čím to je, práve keď je to teraz najťažšie, tak som i najsilnejšia :) ale inak som akotak v poriadku, veľmi ďakujem za reakciu. Našťastie sa na ulici respektíve na opustenom krytom ihrisku (jediné miesto kde som sa vedela ukryť pred verejnosťou) jedného dňa objavil cudzí človek ktorý si ma obzrel a potom sa vrátil spolu s vodou, servitkami a bonboniérou, s otázkou ci som v poriadku a ze nech sa držím. Verím že mi bol ten človek osudom zaslaný, lebo som už bola na hranici svojich síl. A nečakala by som nikdy ze sa take niečo prihodí. No dodal mi neuveriteľnú silu a pre neho pre jeho snahu mi pomôcť sa držím ako ešte nikdy :)) lebo mi dodal pocit že mam hodnotu a zmysel to tu vydržať lebo sa nájdu ešte ľudia vo svete ktorým na tom záleží aj keď by nemuselo. A verím ze mi bol zaslaný niečím vyšším ako záchrana v najhoršom :)

Je mi líto že Ti ještě někdo další tady své názory nebo zkušenosti nepředal a doufám že jsi v pořádku když ses už neozvala.

Ahoj Martinaso,
Myslím že Ti rozumím protože v mé pubertě i později jsem deja vu prožívala časo ale spojené s předtuchou snad jen jednou jedinkrat. A nebo jen tuhle jedinou předtuchu spojenou s deja vu si dodnes pamatuji.
Šlo o to že jsem v té puberté a ješté několik let později měla silné pocity že v jednom konkrétním roce ješte v daléké budoucnosti předemnou, se mi něco hodně śaptného stane. Toho roku jsem méla jednoho dne deja vu, kdy ve stejný den jsem se po dlouhodobém pocitu že je se mnou něco zle rozhodla navštívit lékaře.
V tom roce jsem vážně onemocněla to znamená že ta předtucha se naplnila.
ALE k tomuhle musím dodat jednu zásadní věc kterou dnes zpětě na událost vnímám.
Dnes o mnoho let později totiž nedokážu s jistotou řict, zda-li jsem si tu událost nepřivolala na sebe nakonec já sama právě těmi neodbytnými pocity které se mi tehdá jednoznačně jevily jako předtucha.
Může se Ti to zdát divné ale je to skutečně to co mě k tomu dnes napadá při pohledu zpět. Nedokážu to vysvětlit ale dnes vím že je to možné.
Nicméně chtěla bych tim řict ,že pokud bych se tehdy dokázala těch dotěrných ale silných pocitů (že se mi v tom roce něco stane) zbavit ve smyslu toho že bych jim nedávala takovou pozornost a tím vlastně nedávala pocitům energií se zhmotnit- uskutečnit, tak by na to dojít nemuselo.
Ta předtucha z minulosti se mi dnes zjevuje jako přivolávání hrozby na sebe sama.
Tím co píšu ale nezpochybňují předtuchy, mám jich v životě dost ( nemám teď naopak už dlouho nějaká deja vu ) na to abych véděla že se dějí.
Ale také rozlišuju předtuchy které se týkají jedince osobně samotného nebo někoho jiného ,nebo nějaké trěba i kolektivní události. Přesto mnoho z nich , těch osobních se dají zvrátit, přepsat na jiný děj události.

Zkus zapřemýšlet jestli nemáš tendence být negativně smýšlejíci bytost, které chybí optimismus, nebo smysl života, radost ze života apd.
Měla jsem to takhle já sama v těch letech které uvádím nahoře a proto o navrhuju.