Vaše příběhy

No ano tohle píšu, že tam jít nemám,proto mě to tam nevede. Ale z mého hlediska to nemá nic společného s chtěním -nechtěním . Já to sama vůbec nevnímám tak ,že se mi tam nechce, to je Tvá myšlenka. Chtění, nebo nechtění vnímam osobně jako volbu, ale tohle co popisuji není volba. Mevnímám to tak v tom smyslu jak jsi to navrhovala :
“půjdu se tam dolů podívat až......chci vědet co tam je.”
Protože proč bych si tohle říkala ,když vím že tam jit nemám z dobrých důvodů a tak to vnímám.
Takže opravdu ne, nemyslíme to stejně. Prozrauješ to i tím co píšeš :
“Sama jsem se roky bála podívat se do dvou protilehlých zrcadel..... “
Já se nebojím a o ne/chtění to není. Tak k tomu tolik. ;)
A ještě jedna věc. To co funguje Tobě není univerzální pro každého.
Nefunguju stejné. ;) Ani v ten let se mi to nedařílo změnit ,protože to není totéž jako v těch snech. Psala jsem Ti že mě napadá že bych se už nemusela z toho stavu vrátit. A to zatím nepotrebuju , nechystám se to tady už zabalit. :-)
Ale je samozřejmě dobře že Ti funguje ,to co Tobě funguje. ;)
A úplně rozumím tomu co popisuješ , to co pro sebe sama využívaš za metody na Tebe aplikovatelné.

Ahoj, Adanom,
Když jsem napsala, "jestli se ti při meditaci sejít tam dolů nechce", myslela jsem to tak, jak to ty vidíš. Že se ti tam nemá chtít. Možná zatím, možná nikdy. Brala jsem to tak, že tvé podvědomí tě tam nejspíš z dobrých důvodů nevede. Ono ví, že tam jít nemáš. Ty to můžeš vnímat tak, jako že se ti tam nechce. Nějakou zábranu cítíš, a tu bych určitě násilím nepřekračovala. Chtěla jsem jen navrhnout bezpečnější způsob, než nechat ten pád dokončit.
Je to vždy otázka, kdy k tomu člověk vnitřně dospěje. Sama jsem se roky bála podívat se do dvou protilehlých zrcadel, tak kde se zobrazují pořád mezší a menší zrcadla. Nekonečno. Přestože v dětství jsem s tím neměla problém. V dospělosti to ale vyvolávalo úzkost, těžko se mi dýchalo, žaludek na vodě... Dlouho jsem se tomu vyhýbala, až jednou jsem byla doma sama a něco mi řeklo: teď běž. Nastavila jsem si dvě zrcadla, a když jsem se na tu nekonečnou řadu podívala, v prvním okamžiku se objevily slabé potíže, ale kupodivu rychle mizely, až nakonec jsem byla bez potíží, cítila jsem se silnější než jindy a jakoby vysvobozená. Ale musela jsem to udělat, až teprve jsem k tomu vnitřně dozrála.
Občas si to zopakuju a vždycky mě to posílí. Překonala jsem strach. Už nade mnou nemá moc. Dobře se mi dýchá a cítím optimismus. Ale musí to asi vzejít z té vnitřní intuice.
A ta tě podle mě taky řídí při meditaci, mimo jiné abys nedokončila ten pád.
Vlastní mozek může řídit stav změněného vědomí dobře i tím, že má okamžitou zpětnou vazbu. Vyšle nějaké signály, nejspíš nějaké ty chemické látky do těla, tělo i mysl nějak zareaguje, něco cítí, mozek to zaznamená a podle toho upraví a vyladí celkový stav.

Já jsem to pochopila přesně tak jak jsi to napsala a jak si to myslela , že jste vypadaly vždy mladšií :-)
A přesně tak jsem měla na mysli to co jsem psala já Tobě. Udržet si mladší mladistvý vzhled dál ještě po dlouhá léta.
Je fakt že většina lidí do hrobu zdraví nepůjdou ,nejdou,ale neznamená to zároveň ,že by to nebylo možné. Většina lidí tomu odmítá věřit,
Brighid ,já vím že je to celé na mě a že jsi mi jen napsala to co bys udělala Ty sama.
Ale neporozuměly jsme si v jedné věci. Nepsala jsem že se mi “ tam dolu “ nechce ,ale že ta brzda může byt také ochrana před něčím co bych raději neměla ani chtít. Třeba “mě “ tam čeká i konec života, A na to taky nejsem připravená.
Ale zcela určitě souzním s Tebou v tom ,,že mé vědomí je to co mě vede.

V tuto chvíli nemám co dalšího dodat. ;)

Ahoj, Adanom,
zasmála jsem se, když jsem četla, že se mohu udržovat zdravá a mladistvého vzhledu. :-) Myslela jsem tím, že podobně jako mamka i babička jsem vždycky vypadala trochu mladší, než jsem. Ale když už má člověk věk skoro jako elf, ale přitom není elf, tak "mladistvá" se říct nedá. :-) A zdravíčko už taky hapruje. Ale dík. :-)
Samozřejmě je na tobě, jestli se pokusíš podívat, co je tam dole, kam při maditaci padáš. Jestli se ti tam nechce, tak podle mě bys to měla odložit. Uvidíš, jak to budeš cítit časem. To byl jen můj takový intuitivní nápad, jak bych to udělala já. Ale každý člověk funguje jinak a asi sám sebe nejllíp vede. Znáš ten pocit, když něco slyšíš nebo čteš, a najednou jako by správně zapadl klíč do zámku? Tohle je pro mě! proletí ti hlavou. A už si to ta hlava dál zpracuje sama.
Myslím si, že i při meditaci nebo bdělém snění (tedy při mírně změněném stavu vědomí) nějaká látka produkovaná mozkem způsobuje tento stav a představy s ním spojené. Myslím si tedy, že už to takhle dělám. Mozek pořád vyrábí nějaké látky, hormony a podobně, které ovlivňují náš stav. Abychom spali, aby se nám zdály sny, abychom byli soustředění, nebo naopak uvolnění...
Kdysi dávno jsem byla v hlubokém uvolnění při autogenním tréninku, už jsem byla daleko od reality, když se malá dcera probudila a z vedlejšíí místnosti zaječela: Mamííí! Myslela jsem, že mám infarkt. Několikrát jsem pak byla při AT hodně opatrná. Ale pak jsem si před ním začala říkat: Když mě něco vyruší, pomalu a zvolna se probudím.
No, a časem to fungovalo i bez této úvodní formulky. Občas mě někdo vyruší, ale žádný šok to není.
Myslím si taky, že když se občas při meditaci cítím tak trochu rozprostřená do prostoru, spojená s okolními objekty, ale i s objekty a bytostmi, které v naší realitě nejsou... že to asi způsobuje nějaká ta látka z mozku podobná droze. Ale nikdy jsem to nezkusila využít k léčení nebo podobným praktikám. Třeba se přitom něco z informačního pole natáhne do podvědomí, a v potřebné chvíli mi to podvědomí poradí.

Zdravím Tě.
Rozumím Ti teď dokonale i přesto že mě tohle co smysluplně prezentuješ doposud úplně nedocvaklo , nepřemýšlela jsem o tom takhle.
Ale ano ,dává mi to naprostý smysl a mé vnímání teď souhlasně přikyvuje. ;) Zapadá mi to do souvislostí.
S tím vlivem na hormony, na metabolismus,imunitní systém a teda ruku v ruce ma schopnosti sebeléčení pomocí změněných stavů vědomi , nebo řekněmě změnou vibrace vědomí - těla , se mi to jeví krystalicky jasně.
No a s tim přirovnáním změněných stavů vedomi ( pomocí meditace, představivosti, pomocí zvuku nebo technik dechu ) s vyvoláním změněných stavů vědomí pomocí drog ,je pro mne opravdu zajímavé téma k hlubšímu zamýšlení.
A teď mě tak napadá že jsem vlastně kdysi četla něco o DMT, které produkuje myslím šišinka v málem nebo třeba i ve větším množství ( asi záleží u té které bytosti ) a tahle stejná látka nebo substance je obsazena v přírodních zdrojích , jako halucinogen a je snad obsažena i v Ayuhasce.
Takže jasně mi z toho vyplývá že máme tyhle schopnosti o nichž píšeš
Myslím si osobně že například šamanský buben by mě oslovil.
Muj muž bubnuje na Jambe a když bude stále opakovat dokola stejný zvuk tak u toho vnímám změny vibrací okamžité. Dovedu si teda představit že šamanský buben by mě doprovodil do transu rychle.
Zvuk má skutečně jak je známo obrovskou sílu přivodit změny vědomí a teda změnit vibrace. Já třeba už vůbec nemůzu poslouchat jakýkoliv zvuk nebo hudbu , když u toho vnímám rozladění vibrací a přirozené se tomu vyhýbám.
Nicméné pokud by mě tím chtěl někdo mučit ,tak by mi pak nezbývalo než se naladit tak ,źe i to lze přestat vnímat.
Teď ješté zpět k tem “ drogám “ Vnímám že na tom opravdu něco bude,že mozek pomocí vědomí dá tělu povel vyprodukovat látky podobné drogám a poradí si i moudře s tím jak to celé regulovat, protože Vědomí je neohraničeno pouze lidskou inteligenci ,ale přesahuje do toho už Univerzálního Vědomi.
Líbí se mi to. ;) O tom budu dál rozjímat.
Budeš to třeba zkoušet ,dostat se bez pomocí vnějších drog například do nějakého hlubšího transu ,kde ztratiš pojem času, prostoru i svou identitu? Nebo radějí zůstaneš “ Jen “ u schopnosti léčit i bez transu a u schopnosti produkovat hormony štěstí pro sebe a pro druhé a udržet se tak zdravá a mladistvě vypadající po dlouhá léta. ?! ;)
Říká se že se do těla může během transu dostat i jiná entita,co se ostatně šamanům stává myslím.
Co když ten můj “ pád “ muže byt i ochranou před tímhle nebo před něčím co bych raďeji neměla ani chtít. ?
S tou meditací teda netuším jestli je to pokročilé,jen vím že to nebylo složite ( i bez vnějších drog i bez doprovodneho zvuku, jen v tichu) Možná pokud bych se meditacím věnovala naplno a intenzivně mohlo by dojít možná k velkému posunu.
No ale je tady teď ten “ pád”, ta brzda a nedostatek potřebného klidu.
Děkuju za porozumění a za povzbuzení to překonat. Zkoušela jsem to, teda né tak jak navrhujeś Ty,ale tak ,že než se odpoutám od běžného stavu vědomi, tak si dávám pokyn nechat to prostě být až to příjde a
“ padat” ,ale nejde to. A ten “ pád” mě okamžité vrací do běžného stavu vědomí a opakuje se to.
Ale zkusím to ,si před meditaci dávat pokyny které navrhuješ. ;)
Víš jak jsem psala ,jak jsem v těch lucidních snech změnila svůj pád v let,tak tam se mi to podařilo změnit bez probuzení se.
Tady se mé pokyny ale neaktivují. Je to záhada. Asi nejsem připravena.A nebo je to ochrana. Co kdybych se už nevrátila?
Nevím.

Taky nejsem svatá :-)

Ahoj, Adanom,
děkuji za svého muže, jak ho chválíš. Ale nemysli, někdy bych ho přetrhla. Ovšem vím, že ani já nejsem svatá. Tak snad už to spolu doválčíme jako dva sehraní parťáci. :-)

K tvé otázce: Je známé, že mozek umí produkovat látky jako endorfiny, serotonin, dopamin, a těm se říká hormony štěstí. Ale mozek produkuje i jiné látky s účinky na metabolismus, na imunitní systém a podobně. Myslím si, že tyhle látky vyráběné mozkem jsou odpovědné za "sebeléčení". (Někdy jejich produkci můžeme popohnat meditacemi, imaginacemi...). A myslím si, že je mozek v zásadě schopen vyrobit i látky s podobným účinkem jako drogy. V některých kulturách šamani vstupují do tranzu pod vlivem drog (například mescalin). Ale někde ke vstupu do tranzu místo drog využívají různé rituály, zvuky (nástroj dijeridoo u australských domorodců), nebo jiné techniky (třeba tibetští mniši, jogíni...). Podle mě tyhle rituály a techniky stimulují produkci nějakých vlastních "drog" v mozku. Budou to jiné látky než běžné drogy, ale taky umí navodit změněný stav vědomí. Jsou ale tělu vlastní, není to nic cizorodého, a tělo je schopno si je lépe dávkovat, upravovat, regulovat.
Bdělé snění nebo meditace je taky změněný stav vědomí, podle mě vyvolaný nějakou látkou vyrobenou v mozku, ale je to bezpečnější než dávka LSD. A že to nemá tak silný účinek? Je potřeba to trénovat a přitom se to učit ovládat.
Psala jsi, že při meditaci se někdy cítíš jako spirálovité víření energie, cítíš, že ses "rozprostřela" do okolí, že jsi ztratila své já a splynula s okolím. Myslím, že to je krásný a už hodně pokročilý stupeň meditace, a zřejmě jsi k tomu žádnou drogu zvnějšku nepoužila.
A ten pád... vadí ti to vyrušení? Pokud ano, co kdyby sis před meditací klidně řekla: "Až se na to budu cítit připravená, půjdu se tam dolů podívat. Chci vědět, co tam je." Třeba tě tam vlastní podvědomí ve vhodný čas povede. Někdy. A třeba se tam o sobě něco důležitého dozvíš. Ale nešla bych tam pádem, co takhle použít schodiště nebo bezpečný žebřík? A jestli cítíš, že bys měla mít něco s sebou, vezmi si - třeba jen v představě - s sebou nějakou drobnost, která tě poutá k této realitě.

Ahoj Brighid
Přesně tak to myslím je. Zdrogovaní nemají pud sebezáchovy , myšlení vypnuto, zdeformované vnímání. Tehdá to bylo o fous.
To je taky dobrá věc umět rozeznat s kým jak jednat a že umět být jednoduše vlidný někdy doslova stačí. Tvůj manžel má teda určitě pro strach uděláno a kdo ví komu tím v životě může (jako anděl) na zavolání taky pomoc.
Tihle lidé jsou hrdinové a je jich málo. Neváhají a jdou do akce.
Jinak já se taky nejprve jen dlouze podívám druhému do očí, než zvolím další směr jednání a než promluvím.
Někdy u někoho v některých situacích opravdu stačí i přátelský úsměv, vlídná a klidná slova a když ne ,pak je nutné jak jinak neź to vzít odjinud. Protože někdy se může i stát že si člověk poplete něčí vlídnost se slabostí a neschopností jednat jinak....důrazně.
Je to široká škála možností ,ale jednoduché to rozhodné není a i místr se někdy utne.

Při meditaci se mi nestává něco takového co popisuješ ,ale přesto pokud Ti rozumím dobře, to znám ze svého dětství. Kdy uź jak jsem myslím psala,se mi prolínaly noční sny s realitou a naopak. Nebo když jsem už jako dítě chodívala sama do přírody na energeticky silná a pozitivní místa a vnímala tam propojení s přírodou,s celým vesmírem jako součást jednoho celku. Tak teda osobně si myslím,že to není pouhá fantazie. A i kdyby to stokrát něslo vědecky prokázat, jak se věci mají,nevadí. Subjektivní zkušenosti a vnímání jsou to co máme a tím můžeme sami pro sebe uvnitř něco nějak vyhodnotit.
S tím informačním polem, to existuje i podle mne ,jak uź jsem psala protože uź tehdá mé napadlo,že právé tak jsem mohla získat potřebnou moudrost k tomu svému léčení.
Ale napadlo mne i to ,že jsem se mohla napojit na moudrost předků, nebo jinými slovy propojit se s duší svých předků,kdy jsem to mohla být ve vývoji duše vlastně “ já sama”.
Tohle se špatně popisuje protože žádné “ já “ se reinkarnací neinkarnuje ( podle mne).
Ale jak píšeš ,já mohu jedině ouhlasit,že odtud, z toho pole nám chodí i formace o těch druhých,co je trápí, a třeba proč, nebo co si neuvědomují.....že nám někdo zavolá nebo se dokonce objeví přímo za dveřmi. ;)

Jinak mě se při meditaci děje to ,že se ( a teď zase nemůžu ťřict źe já se vnímá/m) vnímám jako spirálovitě točící se energie a nebo, že ani nevím že jsem ..... že jsem vůbec néjakem já, někdo s nějakým jménem ,pohlavím atd. Všechno zmizne ,ale neudržím se v tom stavu dlouho ,protože většinou mě něco vyruší . Ale vůbec nejrušivejší je takový divný rušítko.
Je to jako když si předsatvís že bys padala ze stromu na zadní stranu ramen plnou tíhou. Já přitom neležím, ale sedím a tohle mě vždycky vrátí zpět do reality.
Dodnes nevím jestli třeba hluboce nespím v sedě a vrací mé tohle do reality proto,že začnu padat (?) Jenže, ale aby to nebylo tak jednoduchý ,mám tohle rušítko i při relaxaci v leže ( někdy).
Tam není kam padat když ležím a přesto mě vyruší ten “ pád “.
Říkala jsem si,kdo ví co by se stalo kdybych to byla schopna nechat pokračovat, ten
“ pád “ No ale to mi nejde. :-)

Tvůj poslední odstavec v textu mě zajímá Brighid. Můžeš to víc přiblížit. :)

Ahoj, Adanom,
k té sebeobraně: Jsem ráda, že ti v kritickém střetnutí se zdrogovaným člověkem přišel včas zachránce. Zfetovaní lidi nefungují normálně, nemají třeba pud sebezáchovy.
Můj manžel není esoterik, jedná prakticky. Dokáže s velkým nasazením lidem pomoct, ale dokáže i úspěšně bránit sebe i jiné - nejen při fyzickém útoku. Naučil mě důležitou věc. Když se člověk důrazně a účinně útočníkovi postaví, ušetří si tím další střety. Vytvoří si pozici. Tento i jiný útočník si dá příště pozor. Manžel ale pozná, kdy stačí jenom s člověkem promluvit přátelským tónem a dát najevo, že tohle nejde. To já neumím, rozčilím se a vyletím jak čertík z krabičky.

Nenapadá mě další vhodný sen. U některých snů cítím, že dnes už pro mě nemají význam. Některé se zase dají těžko vyprávět.
Zajímalo by mě ale, jestli máš podobné zkušenosti při meditaci jako já. Občas se dostaví pocit propojení s okolím, a také neurčité vnímání neviditelného okolí. Jako by kolem bylo něco, co očima nevidíme. Snad jiné dimenze, paralelní realita? Myslím si, že něco takového existuje a že se to prolíná, překrývá s naší běžnou realitou. Ale moje "vnímání" tohoto může být jen fantazie.
Myslím si také, že existuje něco jako "informační pole", kam se může připojit naše podvědomí a odkud čerpáme znalosti, jak například postupovat při léčení (píšeš, že to víš, ale nevíš, jak to víš - například po tom léčení leukemie). Odtud také občas vytušíme, co má druhý člověk za problém (mám při tom pocit, jako by se na chviličku otevřel jakýsi koridor a tím ta informace přišla), anebo že nám teď bude někdo blízký volat nebo esemeskovat.
Myslím si, že lidský mozek je za určitých okolností schopný vyrobit látky s podobnými účinky jako drogy nebo některé léky. Mozek si ty látky vytváří a dávkuje přesně svému tělu "na míru". Tyto látky nám můžou pomoct při léčení nebo nahradit drogy při meditacích a "cestách do jiných světů". Na rozdíl od chemické drogy to takhle můžeme lépe ovládat.

Ahoj Brighid

Ano četla jsem totéź že tehdy generátory náhodných čísel vykazovaly shodu.
A jak píšeš že nevíš jestli by to fungovalo, použít obranu i s dalšími lidmi,pomocí modlitby,meditace, tak já taky nevím,ale jsem přesvědčena že ano.
Jinak emoce mají opravdu velkou sílu. Když si vemem,že emoce dokáží způsobit fyzické nemoci a nebo naopak zase pomoc je léčit,umět pomoc druhým a nebo bohužel i ublížit druhým, pak o tom není pochyb,že by měl byt člověk opatrný jak k sobě i k druhým přistupuje skrze emoce.
Ale žádný učený z nebe nepadá.
A ještě k tomu hypnotyzerovi,tihle moc dobře ví že hacknout nemůže každého a taky cítí a poznají koho ano a koho už ne. Je to teda jen muj názor. A jak jsem psala ,zkoušet bořit druhému zeď ,by už opravdu nikdo neměl.
A jako zábava se mi to taky vůbec nezamlouvá. A jako zneužívání takové síly už teprve ne.
Odzbrojením útočníka mám na mysli to,že ho lze odzbrojit i zastrašením.
Umět přesvědčivě komunikovat. Musí to vyzařovat z očí a celkově tím jak klidný, silný a přesvědčivý je náś celkový postoj ,který jej znejistí.
Umět správné reagovat a nedostat se do sevření, paniky strachu apd. je vlastně už umění. Nicméně jednou se mi to taky skoro nepodařilo. Útočník byl pod vlivem drog a nešlo to, tak mi nezbylo než se v duchu pomodlit a jasně si představit že ochránce přijde v čas. A on opravdu přišel jak na zavolání. :)


Jaké ještě silné sny a zážitky máš?

Ahoj, Adanom,
podle mého názoru děláš dobře, když se v popsaných situacích aktivně bráníš. Píšeš, že používáš mentální sílu s cílem toho útočícího odzbrojit. Klidně bych použila i silnější přiměřenou obranu. Právo použít proti nebezpečnému útočníkovi adekvátní sebeobranu vyjádřili ve svých výrocích i dalajláma a papež Jan Pavel II., a to nejsou žádní agresoři. Klidně bych psychického útočníka i trochu zastrašila, tak jako psychického upíra. Dá na čas pokoj a často se stáhne i v chování k jiným lidem. Znejistí ho to, a těm lidem to pomůže.
Na vystoupení hypnotizéra se rozhodně nechystám. Nesouhlasím s používáním takových technik pro zábavu. Ale kdybych se přesto v podobné situaci ocitla, nečekala bych pasivně, až moje zeď povolí. Zkusila bych signál odrazit zpět k původci. Jestliže říká, že dokáže lidské mozky "hacknout" (a všimla jsem si, že neřekl, že dokáže hacknout všechny lidi, a navíc proti jejich vůli), pak bych do obrany zkusila představou-telepatií zapojit i jiné lidi. Samozřejmě vůbec nevím, jestli by to fungovalo. Ale četla jsem, že když se víc lidí soustředí na nějakou silně emotivní věc, může se to projevit. Jako příklad se uvádí společná modlitba nebo události jako útok na Světové obchodní centrum v roce 2011. Spousta lidí současně prožívala děs, jak uvnitř, tak venku. I ti, kdo to sledovali v televizi. Úzkost, strach a soucit s oběťmi, silnou touhu po jejich záchraně a jistě i spravedlivé rozhořčení a vztek na původce toho útoku. Tehdy prý generátory náhodných čísel na různých technických pracovištích nečekaně začaly vykazovat shodu.
Abych se vrátila k tématu, ano, podle mě svou mentální obranu děláš správně. Je důležité, že ji jako správnou cítíš. Pocit, že "spravedlnost je na mé straně", dává sílu zvířatům i lidem v obraně proti silnějšímu protivníkovi.

Ahoj Brighid
Ten zážitek ze snu je opravdu moc hezký,dotkl se mě Je úžasně symbolický.
Je fajn umět si i po letech svůj sen vyložit, pochopit jeho poselství.
A ten závěr je doslova dokonalý. Pěkný. :) A líbí se mi
Intuitivně se přikláním tomu že představa zdi by fungovala a doufejme že by hypnotzér dál nepoužil svou sílu, představu jak tu zeď rozdrolit. Dělat by to ale nikdo rozhodně neměl. To už jinde jsme, “ to je jiná vesnice “ :-)

Když jsem se v životě dostala do opravdu nebezpečné situace ( kde.mi šlo doslova o život) , když jsem cítila že je nutné zvrátit běh nějaké svazující situace ,nebo že je nutné dosáhnout toho co je přijatelné pro mne ,ne pro toho druhého kdo zkoušel použít , nebo zneužít svou sílu proti mě,tak jsem přirozeně a automaticky použila mentální sílu toho druhého odzbrojit. V doprovodu s jasnou a konečnou představou jak si přeju aby se situace odehrátvala.
Může to teď tady i vyznít jako namyšlené chvástání nebo snad jako pýcha ,ale ono to vždy zafungovalo.
Jinak tato síla pokud ji v sobě už máme,nebo probudíme,může nejen odzbrojit pokušitelé,vytvořit sebeobranu, ale i měnit budoucí prožívání nebo situace v našich vlastních životech. Jak i Ty sama dokládáš svým příběhem z dětství o strachu ze tmy,který je jedním z mnoha příkladů.
A na závěr je nutné zdůraznit ( pro čtenáře ) že ta síla rozhodně nesmí být zneužita nebo použita za účelem někomu záměrně škodit.
Jen použita ke své ochraně.

Ahoj, Adanom,
neslyšela jsem o ochranných hradbách. Nicméně člověk si asi může představit jakoukoli ochranu, podle svého založení. Jako dítě jsem se zbavila strachu ze tmy, když jsem si vymyslela jednoduché zaklínadlo a otočila dětským prstýnkem z pouti. Připadalo mi, že ze mě pak vyzařuje jakási síla, která ty zlé bytosti odtlačuje do vzdálenosti, ze které na mě nedosáhnou. Takový ochranný štít.
Když jsem nedávno četla rozhovor s hypnotizérem Kroulíkem, uviděla jsem v duchu před sebou pevnou kamennou zeď. Tu představu bych použila, kdyby mě chtěl někdo zhypnotizovat. Samozřejmě nevím, jestli by fungovala. Ale zatím dost věřím intuici.
Že mám věřit intuici, to mi řekl i jeden dávný, ale silný zážitek. Asi ve dvanácti letech jsem měla sen, pamatuji si už jenom základní děj a celkové vyznění. Byla jsem obyčejná holka a měla jsem vysvobodit princeznu. Čaroděj mi uložil postupně tři úkoly. S jejich plněním mi pomáhala dobrá víla. Úkoly jsem splnila. Na konci příběhu jsem stála na bílé lodi, moře bylo modré, nebe taky a zářilo na něm slunce. Byla jsem oblečená do indiánského oděvu, kalhot a krátké přepásané tuniky. U pasu jsem měla nůž a měla jsem dlouhé černé copy. Cítila jsem se báječně.
O mnoho let později sem o tom snu přemýšlela a nevím proč, začala jsem vzpomínat: jaké jen měl ten čaroděj jméno? ... Čaroděj ... Čas.
A tehdy mi to docvaklo. Ta obyčejná holka, to jsem byla dvanáctiletá já, šedá myš. Měla jsem vysvobodit princeznu - romantickou dívku, kterou bych se mohla stát a která je zatím zakletá někde v mém podvědomí. Pomáhající víla byla moje intuice. Čaroděj Čas mi dával úkoly, tak jako v přírodních společenstvích se podstupují zkoušky, aby se člověk stal dospělým. Konečně ani u nás není dospívání snadné. A proměnu děcka v dospělou ženu řídí Čas.
Skončila jsem jako vítězná bojovnice, paní své lodi a svého osudu.

Děkuju za popsání svých zkušenosti. Zkusím to někdy až to budu nejvíc potřebovat s tím ohněm. Právě že o bublině nebo o hradbách kolem sebe vím ,ale zajímalo mě jak to ďelaš Ty. Ten oheń se mi líbí.
Jistojisté máš vnitřní sílu a máš silnou představivost, když se Ti daří a jsi tam ještě dodnes. :)
Já teda nedisponuju silou představivosti, ale sílou myšlenky a použít ochranu ohněm ( dobrá rada ,neboli jestli Ti mnou použitý pojem vadí, nahrad si jej pro sebe pojmem inspirace ) mohu teda pomocí této síly.
S tím čištěním prostředí to je zajímavý. No a jak jsem psala o tom slyším poprvé.
Každopádně je to další skvělá inspirace pro zdejší čtenáře. :)

Brighid co se týká mé rodiny tak to jsme si asi někde neporozuměly.
Já jsem netvrdila že bych je chtěla přesvědčovat ,nebo že bych to dělala (o fungování téhle jevů).
Já je podporuju ,neboli mohu jen a jen v Duchu. To je to co jsem psala.
Jinak já osobně nemám potíž s logikou ani s použitím raciońalniho myšlení když to potřebuju. Psala jsem Ti o své rodině ,že oni mají jen to racionální a to esoterické ( nikoliv to moje esoterické ,ale esotericke obecně) je nedoplní. A oni tím opravdu trpí duševně. To si dovolím říct ,protože to vidím.
Nicméně je tady ještě jedna věc. To co já žiju podle těch eso. jevů je přesto všechny podvědomě ovlivňuje ,ať chtějí nebo ne. Děje se to.
Nahlodává je to i když se bojí. Já na viditelné úrovni nedělám nic jak už jsem psala.

Ahoj, Adanom,
slíbila jsem, že vypíšu svou zkušenost s psychickou ochranou. Není to nic nového, jen jsem to trochu vylepšila. Zajímalo by mě taky, jestli ostatní mají podobné zkušenosti.

Vyšla jsem z principu vytvoření ochranné bubliny. Ale objevila se osoba, na kterou bublina nestačila. V imaginaci jsem si tedy vytvořila ochranný kruh z ohně. Pro dobré lidi, stejně jako pro mě, byl oheň nizoučký, modravý a studený. Pro tuto osobu, se kterou jsem musela v práci vycházet, byl ohnivý kruh vyšší než člověk, měl ohnivé plameny a nebezpečně hučel. V realitě se pak dotyčná začala vůči mně držet víc zpátky. (Snad proto, že jsem se jinak chovala? Sebejistěji?)

Před lety jsem zažila v zaměstnání hodně stresující období. I potom se mi zdálo, že všecho je tam jaksi nasáklé tím zlým, ze všeho na mě vyzařovalo zlo. Pozvala jsem v imaginaci svoji Léčitelku. Procházely jsme v duchu mým pracovištěm. U každého místečka jsme se zastavily, vztáhly tam ruce a ... jak to popsat? Čistily jsme ta místa, působily na ně "dobrou silou". Léčitelka stála po mé levé ruce, půl kroku za mnou. Jako pomoc a ochrana. Příště jsme to prošly ještě jednou. Ale to už stála opodál a jen mě sledovala, dělala jsem to sama. To bylo perfektní, protože jsem cítila, že já sama mám sílu to zlo přemoct, odstranit. No - je to víc než deset let a pracuju tam dodnes.:-)

Rozhodně nemohu podle svých amatérských zkušeností radit. Dá se to vzít jen jako volná inspirace. Každý jsme jiný. To mi připomíná ... četla jsem, že když člověk natáhne ruce před sebe a pomyslí na něco duchovního, spirituálního, prý pozná, jestli má větší vlohy k léčení nebo k čarování. Pokud cítí teplo v dlaních, je léčitel. Pokud pocítí teplo v prstech, je čaroděj. Neznamená to ale, že by člověk nemohl dělat taky to druhé, nebo jenom to druhé.

Pokud jde o tvé blízké, já bych je nepřesvědčovala o fungování esoterických jevů. Když to někdo necítí, tak věřím, že pomyšlení na něco pro něj cizího a neznámého může vyvolávat obavy, nechuť, odpor. Myslela jsem to tak, že doplňovat může taky racionální člověk svého "esoterika". Díky svým racionálně založeným blízkým stojím pevně na zemi. Poslat jim léčivou sílu mohu, aniž by to věděli. Představou, třeba spojenou s jakýmkoli přirozeným dotekem: pohlazením, položením ruky na rameno, polibkem, s manželem při milování.

Myslím, že oba pohledy na věc mají své výhody. Trochu jako fyzika. Newtonovská fyzika je dobrá pro praktický každodenní život. Kvantová fyzika a teorie strun nám při měření závěsů nebo vážení balíků moc nepomůže, ale zato zahrnuje celý vesmír. :-)

Ahoj Brighid
Ano pochopila jsi to správně. Já si troufla za tu nejvyšší cenu ,že kdyź to nezvládnu nastal můj čas odejít. Do té nemocnice jsem se po odhalení diagnózy už nevrátila.
Nikdy mě tam znovu neviděli. Nemocná jsem skutečně byla, bylo mi na umření ale odmítla jsem s nimi spolupracovat. Tehdy mi v té nemocnici zároveń diagnostikovali cirhózu jater.
Po půl roce jsem navštívila jednu soukromou kliniku a tam jsem jim řekla co se mi stalo a že bych ráda zjistila jak na tom jsem. Cítila jsem se velmi dobře.Výsledky byly negativní. Ale jak jsem psala Brighid léčení zahrnovalo i korekci v psychické - duševní rovině. Mě tehdá při těch meditacich v tom úplném osamocení přišly odpovědi co dělám v životé špatně a že můj život šel doslaova šaptnou cestou. Všechno se zjevilo úplně krystalicky jasně.
Nemůžu ale dnes s žádnou jistotou říct ,jestli bych to zvládla znovu a nebo s jinou závažnou nemocí. V tomhle jsem obrovsky pokorná. Já totiž hluboce vnímám ,že když nastane čas, tak není pomoci.
Řekla jsi to svými slovy i za mě, nechtěla jsem Tě ovlivňovat svým pohledem na věc. Jsem v těchto případech jako je Tvůj přesvědčená že ta Lečitelka a Ty nejsou dvé rozdílné energie. Je to jen zdánlivé. Je to pomůcka.
Podle mého názoru informační pole existuje, jinak jsem si nedovedla vysvětlit kde jinde bych tehdá ale i jindy přišla k moudrým radám které jsem k léčení potřebovala.
Já osobné věřím že každá bytost má především samoléčebné schopnosti ,ale u někoho jsou ještě latentní.
Lidé v mé rodiné kteří uvažují jen a čistě racionálně, ti se uzavírají před alternativou a teda zároveň před tím aby je jiný úhel pohledu mohl nějak doplnit nebo obohatit.
Jestli tvá rodina to má jinak ,pak je to jedině dobře. :)

Tolik jsem se těšila že tu zkušenost sepíšeš a budu se i nadále těšit. :)
Děkuju ,také buď na sebe opatrná a buď zdravá Brighid.
A ať se Ti i nadále daří.

Zkušenost mimo tělo sem na web vložím jako příběh.

Omlouvám se ,stala se mi chyba při kopírování .

Ahoj, Adanom,
pochopila jsem to správně, že se ti podařilo zvládnout leukemii samoléčením energií? To mě hodně překvapilo. To bych si netroufla. Jako podporu medicínské léčby ano, to může jen pomoct, ale samotné léčení leukemie energií? A nálezy jsi pak měla už v pořádku?
Můj případ byl silně oteklá dlaň a všechny prsty, no dobře, tam mohly dodatečně a se zpožděním zabrat antibiotika. To moje "léčení" jen organismus "nakoplo" a nastimulovalo. Ale leukemie...
Nicméně, pokud ti to funguje, je jen dobře. Dnes už i řada doktorů uznává, že psychika ovlivňuje imunitu, pozitivně naladění lidé se lépe hojí a lépe uzdravují.
Kdesi jsem slyšela, že asi třetina lidí má nějakou míru léčitelských schopností, takže s velkou pravděpodobností se v rodině někdo takový vyskytne.
Jestli tu schopnost v sobě cítíš a jestli ti to šamanka ve snu řekla, není důvod spěchat. Možná budeš jen pomáhat sobě a své rodině. I to je hodně. A možná si tě nějaká příležitost časem najde. Záměrně říkám, že tebe si najde ta příležitost, ne ty ji.
Myslím si, že moje imaginární Léčitelka je nějaká podoba mě samotné. Protože jsem svým schopnostem nevěřila, vytvořilo kdysi moje podvědomí tuto imaginární postavu, která léčení prováděla místo mě. Dneska už si taky často představuju proudění energie tělem. Ta energie hledá nemocná místa a dodává přímo tam sílu k uzdravení. Při meditaci cítím, jak je v těle i v psychice vše propojeno se vším, občas i s okolím, nebo s neviditelným okolím, nebo vzdáleným vesmírem... No, to už je taková pohádka. :-)
Někdy si představím, že existuje "informační pole", kde je zapsáno všechno vědění vesmíru. Odtud si vtáhnu do podvědomí informaci, jak má zrovna moje tělo vypadat ve stavu zdraví, a soustředím se na to nemocné nebo bolavé místo.
Netroufám si ale radit. Mám silnou představivost, už mi to i dost lidí řeklo, a tohle všechno dělám s její pomocí. Jinak asi žádné esoterické schopnosti nemám. Využívám tedy autosugesci.
Moji členové rodiny jsou racionální jako ti tvoji. Ale neřekla bych, že tím trpí. Mají jen jiný úhel pohledu. Taky to něco přináší. Smysl je asi v rozmanitosti a vzájemném doplňování se.
Takže někdy jim zkouším, aniž by to věděli, pomoct silnou představou. Kdysi ty léčebné úkony prováděla moje Léčitelka, později jsem si představovala, jak probíhají uzdravující změny v jejich těle. Když se to hodí, přidám léčivou představu k jemné masáži třeba jejich bolavé krční páteře, lopatek... k fyzickému doteku. Ale popravdě nemůžu říct, že by některý z případů mého léčení, ať už mě samotné nebo členů rodiny, byl jednoznačně průkazný. Tedy že by bylo jisté, že jsem tu změnu způsobila já.

Nepíšu žádné umění, nikde nepublikuju. Dneska v tom hledám hlavně odpočinek. Uklidnění od stresu. Vyčistit si hlavu. Pohádky jsem kdysi nějaké napsala, ale nic, co by připomínalo mé sny. Spíš napíšu nějaký příběh s tajemstvím. (Ale ano, asi nesou význam. I když jiný, než sny. Třeba to, že nikdy nevíme, co nás může popostrčit, abychom vykročili z pohodlného zaběhnutého stereotypu a změnili směr svého života.)

Adanom, opatruj se a buď zdravá. Máš-li náladu, čti básně, a třeba i nějaké piš. Psaní může být duševní hygiena. Slíbená témata nechám na příště. Při psaní těžko hledám slova, která by správně vystihla, co mám v hlavě.
Těším se na tvou mimotělní zkušenost.:-)

Ahoj Brighid
Píšeš teda,třeba pohádky ? Příběhy které nesou význam?
Jako dítě jsem recitovala a byla jsem v tom velmi dobrá a samozřejmě že to ve mě i zůstalo. Občas si taky jen pro sebe píšu básně když mě něčo nějak zasáhne,vložím to do textu.
Ten test MBTI jsem před lety dělala a vyšlo mi INFP tak teda ano jsem idealista a mediátor. :)
Léčitelské sklony nebo schopnosti mám, ale nijak jsem je v životě neprohlubovala a používám je u sebe a někdy pro manžela.
Kdysi mi byla diagnostikovaná leukémie. Se svou osobností jsem nemohla o pomoc žádat lékaře, bylo by to proti mému nastavení. Tehdá jsem jasně vnímala že to mám schopnost zvládnou sama. Zavřela jsem se doma ( žila jsem sama ve svých 28 letech). Těm kdo to věděli jsem řekla ať mě neruší. Jiným jsem se neozývala . V přítomnosti v hluboké relaxaci bez jídla, jsem tak do sebe naśavala Univerzální léčivou sílu.
Tehdá jsem poznala že ten způsob znám celé věky.
A v podstaté tak přistupují ke všemu co je potřeba léčit ruku v ruce s korekcí na psychické - duševní rovině.
Nepřistupuju k léčení osobně tak jak to umíš použit Ty, nepoužívám imaginaci léčitele/léčitelky jako zprostředkovatele ale Univerzální energii jako prazdroj proudící skrze mně Teké to neumím popsat. :) Ale ať už tak či onak, je jedno jak k léčení přistupujeme, pokud nám to funguje tak nebo jinak.
Ruce ale mohu použít také ale nepoužívám je tak často sama u sebe, použiju je ale pro manžela.
Ta šamanka měla na mysli abych se věnovala tomuhle, nicméně nikdy jsem neměla tu kuráž se tomu v životě víc věnovat.
Je fajn tohle umět, je to dar. Určitě si toho můžeme obě vážit.
Já svým nejbližším nemohu otevřeně příliš pomoc, všichni do jednoho trpí racionálním uvažovaním. Mohu být prostředníkem pro ně jen v Duchu.

Umím si představit že se lékaŕ podivil. Neptal se Tě asi jak si to udělala viď? Nemá tušení. Přeju Ti mnoho takových uspéchů vždy když to bude potřeba. ;)
A jak jsi to pomocí toho obrazu léčitelky převedla na svou dceru? Také tak že obraz té lěcitelky léčil rukama dceru? Tedy podobně jak u sebe také pomocí téhle imaginace?

Těším se na Tvou zkušenost s obranou proti psychickému upírovi. :)
Tohle mi v životé ďělalo dost problémy si s tím umět poradit. A bohužel protože to bylo ( a ještě je ) v původní rodině ,bylo to vždycky těžké. Třeba mi s tím pomůžeš. :))
O očištění “ stresujícího “ místa slyším porvé, tak jsem napnutá. Tipuju že to bude nějaký rituál.

Svůj prožitek mimo tělo nechám na příště. ;)

Ahoj, Adanom,
ne, s Brighid jsem se nepotkala ve změněném stavu vědomí. Ten fiktivní rozhovor s ní byl takový literární žertík. :-) Mám trochu literární sklony. Psala jsi, že někdy obtížně rozlišuješ to, co se ti zdálo, od reality. Já k tomu zaměňování mám blízko při svých literárních pokusech. Ale naštěstí, když to potřebuju, tak fikci od reality odliším správně.
(Abych nezapomněla, nevím o tom, že by keltské bohy provázela zvířata.)
Mimochodem, zkoušela jsi někdy test osobnosti MBTI? Je např. na adrese: https://www.16personalities.com/cs
i leckde jinde. Jsem snílek / healer / mediátor / zprostředkovatel (různá označení pro jeden typ osobnosti). Možná, že budeš to samé. Hodně jsem se v tom poznala. Tito lidé prý bývají nepochopeni svými praktickými rodiči. Ale také dovedou rychle a dobře "přepínat" mezi sněním a skutečností. Tak tohle může být u tebe jinak.

Tvůj sen na mě hodně zapůsobil, úplně jsem to před sebou viděla. To je přece něco podobného, jako se zdálo mně! Má hodně podobné vyznění a podobné poselství. V nebezpečné chvíli jsi překonala strach a byla jsi silná jako dravec. A když jsi našla v sobě tu sílu, tak jsi najednou dokázala létat a dostat se do bezpečí na krásné místo. Říkala jsem si už kolikrát, že podobný posilující sen, podobný dar bych přála i jiným lidem.

Moje návštěvnice z meditací je někdo jiný než Brighid. Té své návštěvnici říkám Léčitelka a přišla kdysi sama při jedné imaginaci, kdy jsem si hrozně silně přála pomoci se zdravím naší dceři. Teda, přišla mi do obrazu, ta Léčitelka, samozřejmě ne doopravdy... Nedokážu posoudit, nakolik v různých situacích pomohlo její léčení a nakolik jiné vlivy. Ale později se mi vracela, nebo jsem ji přivolala. Ulevovala mi od bolestí od páteře dotýkáním rukou, vodou z léčivé studánky, prováděla masáž rozemnutými bylinami nebo rozpuštěným medem. Vypadala podobně jako elfí kouzelnice Galadriel, ale ne stejně.

Před lety jsem měla infikované poranění ruky, na které nechtěla zabrat antibiotika. Až po více jak dvou týdnech, kdy uvažovali, že mi ruku rozříznou a vyčistí, jsem si vzpomněla a přivolala Léčitelku. Ta mi poraněné místo čistila tak, že zanořovala nehmotné prsty do mé tkáně. Přikládáním rukou na moje spánky a vzadu na hlavu posilovala moji schopnost sebeuzdravování. Protože sama byla přímo zosobněním zdraví, dovolila mi několikrát nakrátko jakoby stát se jí samotnou, abych si "přečetla" a zapamatovala nastavení, jak má vypadat zdravé tělo. Abych tou představou působila na svoje vlastní tělo. Neumím to líp popsat. V představě jsem viděla svoje tělo protkané červenými cévami, jen v té nemocné ruce byly cévy modré. Postupně ale se oblast modrých cév zmenšovala a červená barva cév převládla v celém těle.
S Léčitelkou nastal během tří dnů zásadní obrat, doktor se trochu podivil a za pár dní mě uznali za zdravou.

Občas zkouším zmírnit neurologické bolesti od páteře jemnou masáží a představou, jak uvádím tělo do správného statusu "zdraví". Podobně jsem zkoušela pomoci od bolesti i nejbližším členům rodiny. Ale pak jednou silnému alergikovi vyskočila kopřivka v místě, kde jsem se předtím dotýkala. Bez potřebných znalostí bych mohla i ublížit, proto to raději zkouším jen na sobě.
Nezkoušela jsi léčení?

Tvůj sen o šamance a vlkovi je hodně archetypální. Působivý, a opravdu skoro jako paralelní život. Nepřemýšlela jsi o tom, jaké poslání ti ta šamanka určila? Řekla: Věnuj se tomu, čemu máš. Podle mě chtěla, abys k tomu vysvětlení došla sama. Vlk... Nemohlo to znamenat obranu před něčím zlým? Nepomáháš třeba lidem v boji s nemocemi, s nepřízní osudu?... Ale s výkladem snu si nejlíp poradí snící sám.
Těším se moc na tvůj mimotělní zážitek. (Četla jsem o tom, ale nikdy jsem to nezažila.)
Zkusím někdy sepsat svou zkušenost s obranou proti psychickému upírovi nebo s očištěním "stresujícího" místa.

Keltská bohyně moudrosti.Nevěděla jsem o ni. Slyším to poprvé. Jen vím ale že existuje takové jméno.
Předpokládám že jsi se na ni napojila ve zmíněném stavu vedomi?
Doprovází keltské bohyné a bohy také nějaká zvířata?

Adanom znamená Monáda. :) Taky jsem hledala něco mystického a tehdá před lety mi hlavou prolítl právě tenhle pojem.

S tím drakem v té jeskyni to je úžasný prožitek a úplně s Tebou souzním v tom ,že jsou tyto zážitky svým spůsobem živé a skutečné.
Nejen že proměňují emocionální stavy přímo v tom prožitku ale nesou ten otisk životem dál ve vědomi. Je to léčivý moment a jak píšeš i Ty podporoval Tě také v tak těžkých chvílích. Myslím že to chápu.
Prožila jsem něco podobného. Stála jsem nad vysokými skalisky v bouří a choulím se k jejich stěně v hrozného strachu.Pak se se mnou nakonec přece kus odlomil a jak tak začínám padat v tu chvíli mě napadlo že tohle nemůže být pravda (blik ! ) a v ten stejný okamžik jsem se proměnila v dravce. Letím naplněna radostí .Později stále jako dravec přistávám na nádherném tichém a bezpečném místě.
Ještě několikrát se mi tohle podařilo uskutečnit ,ale už né kvůli strachu z nebezpečí ,ale proto že mě pokaždé napadlo že od někud zkusím jednoduše skočit do prázdná.,co to udělá.Pokaždé jsem po tom skoku vzlétla . :)

Jeden ze zajímavých snu je právě ten který považuji za archetypálni. Ale jistá si nejsem,Byl mnou zároveň silně vnímaný za můj paralelní život.
Bylo to snad někde na Sibiři,když už jsem byla připravená , vydala jsem se do lesů hledat šamanku o které jsem věděla pokud vím snad jen mimosmyslově,
Našla jsem ji a snadný to nebylo. Ona na mě už čekala. Spolu jsme učinily zasvěcující rituál, darovala mi jednoho svého vlka a řekla ať jdu a věnuji se tomu čemu mám.
Nebyla to náhoda. Já si kdysi o Šamanismu četla co se dalo.

Jaké Ty máš ještě další sny a prožitky, Ráda si to přečtu. :)

Můj nejsilnější zážitek byl jednoznačně prožitek mimo tělo.

Kdo je Brighid? Líbila se mi tahle dávná keltská bohyně moudrosti, síly, léčení, umění, kovářství a úrody. Zeptala jsem se jí, jestli si můžu vypůjčit její jméno. Ona na to, že s tím nemá problém. Že mých pár let života neznamená nic ve srovnání s její věčností.:-) Nejsem už nejmladší, přesto jsem zůstala snílek, tak jsem hledala něco nadčasového a zároveň mystického.
A můžu se zeptat, co znamená Adanom?
Zmínila jsi se, že také míváš zajímavé sny. Jako dítě jsem zkoušela snít sen na pokračování, jako paralelu k běžnému životu, jak jsi o tom psala. Sny z paralelních světů, to zní hodně zajímavě. Představa paralelních světů mě odjakživa přitahuje. Ale sen na pokračování se mi nedařil. Těžko hledám nějaký zážitek, který by ve vyprávění nezněl obyčejně a banálně. Nevidím auru, ani budoucnost. Snad jeden sen.
Před pár lety jsem nemohla usnout, braly mě chronické zažívací potíže. Byla jsem v hypoglykemii a měla jsem pěknou depku. Najednou koukám, že jsem v jeskyni, jejíž jednu stěnu tvoří okraj moře. Najednou moře začalo rychle stoupat a hrozilo, že se utopím. Zároveň strop jeskyně začal klesat a hrozilo, že mě rozdrtí. Věděla jsem, že je to sen, a chtěla jsem se v myšlence přenést na nějaké pěkné bezpečné místo. Ale najednou slyším v hlavě hlásek: „Jestli to uděláš, nikdy se té úzkosti nezbavíš.“ Co teď?!
A najednou se ze mě stal drak. Opeřený drak v barvách bílé, šedé, stříbrné a černé. Mávla jsem křídly, rozrazila jsem strop jeskyně a vzlétla vzhůru. Jak jsem mávala křídly, vytřásala jsem z nich chomáče jisker, jak jsem při rozbití stropu jeskyně křísla o kameny. A pak jsem se vznášela proti tmavomodrému nebi, na kterém zářily stříbrozlaté hvězdy. Byla jsem krásný, silný a svobodný drak. :-)
Úzké vrcholky hor pode mnou byly porostlé lesy, údolí mezi nimi byla úzká, hluboká a temná. Mohla bych někde přistát, řekla jsem si po chvíli. A najednou vidím vrcholek, kde byla mýtina. Přistála jsem a čekala jsem, že při pohledu k zemi uvidím své dračí pařáty. Ale uviděla jsem bílé ženské nohy, tak pěkné, jaké jsem neměla ani za mlada. Teď jsem byla oblečená do třpytivého hávu a měla jsem dlouhé zlaté vlasy, jako nějaké elfka. A cítila jsem hluboké štěstí a harmonii, a taky sílu. Moje vlastní síla mě zachránila před smrtí v jeskyni.
Ten sen mi říkal: Když jsi v nebezpečí, bojuj jako drak! Sil máš na to dost! A když budeš v bezpečí, buď šťastná a vyrovnaná. Jsi silná, dokážeš se i příště nebezpečí ubránit.
Asi za půl roku matka vážně onemocněla. Měla vysoký věk a diagnóza byla taková, že jí šlo jenom pomáhat a ulevovat od příznaků a zpříjemňovat zbytek života. Běhala jsem s ní po doktorech, zároveň jsem si chtěla udržet práci a nenechat stranou ani rodinu. Byla jsem strašlivě vyčerpaná, padala jsem na hubu, a tehdy mi hrozně moc pomáhala ta živá představa, jak silou křídel − paží − rozbíjím strop jeskyně a vlastní silou stoupám vzhůru. Možná mi to zachránilo zdraví.
Myslím si, že když nějaká silná představa nebo sen vyvolá silné emoce, působí to ve výsledku trochu jako skutečný zážitek. Jaké jsi ty měla zajímavé sny nebo jiné zážitky? Ty archetypální sny tě třeba teprve čekají. Většinou přijdou, když člověku podvědomí chce něco říct. Já už mám dva malé vnuky, za ta léta se lecjaké sny nastřádají. :-)

Znamená Brighid něco? Nebo je to Tvé jméno?

Mám ráda takhle potrhlé bytosti. :-) Aspoň žes měla takovou babičku, já neměla v rodině nikoho. Ale jednou jsem jako dítě při nákupu s mámou u konzumu potkala starce. To byl můj člověk, zdálo se mi že ho znám celou věčnost. Pak jsem ho vyhledávala.
No a s těmi sny nebo s tím jednorožcem, což je mimochodem nádhérný zážitek, to já jsem přesvědčená že takový život je daleko bohatší ,neź u těch kteří tohle neznají. Maximálně jen jako malé děti ,pak už ne.
A Albert Einstein prý řekl: “ Fantazie je důležitější než vědění. Vědění je ohraničené, fantazie pojme celý svět.“. S tím souzním.
A ať je to jak je to, teda jestli “ pouhá “ fantazie,představy a nebo do jisté míry skutečné vhledy do jiných světu , nezmění nic na tom,že to prosté JE, bylo a bude. Existuje to
Buddhisté přeci dokonce tvrdí ,že běžný život,že je Mája-iluze,představa. V tom smyslu že se všechno iluzorní jeví rálné.
Z tohohle úhlu by pak vlastně mohla být každá představa stejně “reálná “ jako je “ reálný iluzorní fyzický svět.
Nevím jestli rozumíš. Neumím tu myšlenku líp sdělit.

Ano mám zvláštní sny. Co si vzpomínám tak archetypální jsem měla jen jeden. Ale jinak mám sny v kterých žiju jako by paralelni život/y. Jsou to celé příběhy které mají hlavu i patu. Nedavno jsem ve snu mluvila s moudrým člověkem o dnešní situaci ve světě. Nic podobného se mi doposud nestalo.
Ale už jako dítě jsem měla sny z paralelních světů. Nerozeznávala jsem co bylo nebo nebylo “ skutečné “ v tom smyslu co bylo dějem z fyzické reality nebo ze snu.
Pletla jsem děje ze snů s životem běžné realitky. Obojí bylo stejně skutečné.
No a tím se vracím k tomu co jsem psala výše.

Je skvělý že máš schopnost tohohle rozméru kdy Tě vědomí ve snu připravuje na budoucí událost které Ti pomůže zvládnout. Je to obrovský dar. :)

Rozumím ti, že bylo těžké nechávat si takovou představu nebo vzpomínku pro sebe. Některé takové věci se i nesnadno vyprávějí, člověk si to moc živě vybaví. Do jisté míry se mi daří poradit si s některými tísnivými myšlenkami pomocí představ (například s psychickým upírem pomocí ochranné bubliny), ale jen do jisté míry.
Mí rodiče byli hodně rozumově založení, ale naštěstí jsem si v dětství mohla povídat s babičkou. Jenže v dětství, jak jsi sama psala, to člověk neumí dobře vyjádřit. A taky jsem hodně přijímala racionální názory rodičů. Babička byla v jejich pojetí svérázná (rozuměj: divná, potrhlá).
Pro mě jsou hodně důležité archetypální sny. Silný sen přijde jednou za několik let. Pamatuju si ho přesně všemi smysly a je tak dokonale promyšlený a esteticky ztvárněný, jako by mi ho do hlavy poslal někdo jiný, moudřejší. A co je zvláštní, že většinou mě připravuje na budoucí události, o kterých ještě nevím a které mi pak pomůže zvládnout. Nemáš zkušenosti se zvláštními sny?
Nejspíš jsem trhlá po babičce. :-) Kdysi jsem se potřebovala uklidnit ze strašného rozčilení a nešlo to. Třásla jsem se. V té křeči jsem si vzpomněla na Harryho Pottera a přivolávání patrona. Představila jsem si, že držím hůlku, a pomyslela jsem na jednu silnou, dobrou skutečnost. Najednou jsem uviděla jednorožce. Vážně se na mě díval. Stál kousek přede mnou. Kolem něj byl kousek lesa, který na okraji výjevu mizel do ztracena a přecházel v reálné okolí. Pocítila jsem úžasný klid a vnitřní silu a důvěru, že situaci zvládnu. Občas si tu vzpomínku vyvolám a působí pořád stejně. :-)
No ale to jsou pořád jen fantazie a sny, že, tím bych mohla vysvětlit všechno.
A co tobě se ještě stalo zvláštního, povídej…

Co Tobě se ještě zvlásťního stalo?

Souhlasím s Tvou hypotézou. Dala bych za to hlavu že to souvisí s mozkovým vlnami.
Nebo jinak řečeno tehdy kdy je člověk na jiné frekvenci neź na té v běžném denním vědomí jak píšeš A jednoduše i tehdy kdy je plně v přítomnosti.
Víš ,já jako dítě jsem se s tím ani nikomu nesvěrovala, nejen proto že popsat to nešlo, ale hlavně proto že by tomu nikdo nevěnoval pozornost ,nemohli by tomu stejně porozumět a nevěřili by mi to. Poprvé jsem se svěřila až dávno v dospělosti nejen protože už jsem znala pohled z dalekohledu ( z obou stran) , tak to šlo popsat pomocí toho. V tom věku jsem dalekohled ještě neznala.
Ale nebylo jednoduché s tím být sama,

Tvůj zážitek je velmi zvláštní. A rozumím, že to bylo děsivé. Když si to představuju, cítila bych taky strach, že se někam vzdaluju, ze světa, ze života.
Mám hypotézu, založenou ale jen na svých zkušenostech, že zvláštní zážitky se objevují nejčastěji, když je člověk nějakým způsobem mimo svůj běžný bdělý soustředěný stav. Tedy třeba v horečce, nebo když je zesláblý nemocí, když je psychicky rozhozený, ale taky když myšlenky volně plynou třeba při meditaci nebo při klidné tiché procházce. Mohlo by to souviset s mozkovými vlnami. Když je mozek naladěný na běžnou pracovní frekvenci beta, zabývá se praktickými věcmi a je méně vnímavý k esoterickým jevům.

Ahoj. Kdo ví ?
My můžeme se domnívat cokoliv. Myslím si že ale hlavně Ty sama tomu můžeš dát subjektivní vysvětlení protže jsi to prožívala Ty. Ale ani tak není snadné najít odpověd´.
Možné je všechno to co Tě k tomu napadlo.

Ale jen tak na okraj Ti sdělím svůj záhadný prožitek z dětstvi a také právě tehdy kdy jsem byla opakovaně nemocná. Trpéla jsem na angíny.
Mé prožitky nemají s Tvým mnoho společného aź na to, že to bylo také během nemoci a při horečkách.
Hodně jsem spala a když jsem otevřela oči ,tak všechno okolo mě v místnosti ale i rodiče ,bylo velmi daleko a zmenšené. Přesně jako když se podíváme do dalekohledu opačnou stranou, přesně tak. Bylo to děsivý. Bylo to ale uplné skutečný.

Můžeme vidět asi cokoliv ,ať chceme nebo ne, děje se to. Teď je jen otázka proč při nemoci.