Vaše příběhy

stejně na to, co se stalo nezapomenu, já už na něj v poslední době zlost ani neměla, prostě realita .Jestli mám nějakou dobrou vlastnost, tak tu, že se dokážu na sebe spolehnout a když se mi něco přihodí, tak se snažím z toho vybabrat vlastními silami.Mám pocit, že na téhle úrovni to proběhlo i se strýčkem a pak už jsem to nechala plavat. Jen okolnosti okolo téhle smrti se mi zdají divné. Krátce před tím, než stýček zemřel, jsem měla naléhavý a neodbytný pocit, že se mu něco stane. Ta myšlenka přilétla odněkud a nebylo možné se jí zbavit.Není to hezké, ale napadlo mě , že strýc by měl dát své věci do pořádku, osobní věci.Když mému muži zvonil mobil, bylo mi skoro jasné, že zpráva bude špatná.Podle toho jak reaguje na hovor, poznám už na dálku, kdo volá i co bude chtít.Krátký věcný -rychle do práce , něco není v rychtiku, dlouhý -rada a vykecávání se, je důležitej,obvykle kvůli práci. Teď se celý sesul jako do sebe, dlouho poslouchal hlas v mobilu a pak ticho.Po pohřbu, když se šlo na skleničku, se většina lidí ke mně chovala normálně, někteří i mile, jakoby nic nebylo.Měla jsem pocit, jakoby byli na mé straně.Já jsem si jen říkala, že jejich podporu jsem potřebovala jindy.

nebo taky po tobe chtel treba odpusteni,jestli ty jsi mela k nemu odstup.Treba ti chtel rict jen aby jsi na nej nevzpominala ve spatnem.

naopak strýček tě měl zřejmě hodně rád...?