Vaše příběhy

Je to vlastně spíš sborník, který vychází jednou, dvakrát ročně. Myslím, že je v knihovně v Chebu a ve vědecké v Plzni, já ho mívala půjčený od lidí z Mnichova - Einsiedlu. Kdysi dávno jsem chtěla psát diplomku o Sudetech, ale nakonec mi to tehdy rudé vedení katedry nedovolilo. Oba badatelé z ML jsou úžasní.

Nynější hotel Helga se dříve nazýval PAX a jeptišky tam byly. Ani nevím, kde jsem k té informaci, že na Ruské byly taktéž jeptišky, přišel. Snad o tom mluvil někdo, kdo tam byl na intru. S ing. Švandrlíkem jsem mluvil asi před měsícem, nato, že je mu osmdesát let vypadá stále svěže. On a Zdeněk Buchtele se zasloužili o zmapování Mar.Lázní a okolí. Zapůjčili mi hromadu publikací pod názvem "Objevy a zajímavosti" a ještě jsem to pročíst nestačil. Se Zdeňkem B. jsme se se vydali po stopách starých událostí a našli jsme dost nových věcí, tak můžou ty staré doplnit novými do dalších publikací. Časopis Unser Egerland neznám, ale jistě tam bude hromada zajímavých věcí, které rád čtu již od mládí :)

Pokud vím od rodičů, jeptišky bydlely v Helze nahoře u Lesního pramene. Je možné, že v Ruské bydlely ty, které učily náboženství ve školách. Pokud žije ing. Š., tak mám vážně radost. Byl starší už když jsem byla holka do školy. Jinak zajímavé věci o historii města jsou i v krajanském časopise Unser Egerland, občas jsou psány eghalandra, ale jinak moc zajímavé.

Tak o tomto domě nevím nic, jen o tom kontroverzním lese, když nějaká "Spajky" psala sem na web. příběh z tohoto lesa. Ten dům na Ruské ulici byl snad i jako pošta. Že se tam vyskytují nějaké jevy jsem se dozvěděl až od lidí, kteří tam byli jako učni na internátu jenž měl údajně něco společného s nějakým řádem a bývaly tam prý i jeptišky.V Mar. Lázních znám dva publicisty, kteří píší do místního "časopisu" - Hamelika, jsem s nima ve spojení, tak se jich na tento dům zeptám, protože o každém domě dělali nějaké zápisy a pamětihodnosti.

Ve vesnici blízko Mariánských Lázní bydleli Němci s dospělým synem. Syn musel narukovat do Wehrmachtu, byl odvelen na ruskou frontu a tam padl. Rodiče ještě do konce války oba zemřeli, takže nedožili vysídlení, a po válce se do domku nastěhovali Češi z vnitrozemí. Ti si velmi brzy začali stěžovat, že často slyší na schodech kroky, vrzání podlah a hlavně tlumený mužský pláč. Spousta lidí všechny tyto jevy vyslechla, protože se neomezovaly jen na noc. Nakonec někoho napadlo, že to bude syn původních majitelů, a že se mu má vysvětlit, že rodiče jsou mrtví, on že padl, a poprosit ho, aby se do svého rodného domku nevracel. Vyřídila to německy moje babička - říkala, že neví, proč fungovala jen němčina, protože Kurt prý uměl dobře česky - a pláč i kroky se přestaly ozývat. Noví majitelé se ale přesto vystěhovali a dům byl léta neobydlený.

taky jsem hledala a nenašla - můžeš prosím ten příběh sepsat a vložit?

V intru v Ruské bydlil tatínek jako svobodný (byl to tehdy normální nájemní dům)a říkával, že se mu tam bydlelo moc špatně, že se asi třikrát stěhoval z bytu do bytu, až se nakonec odstěhoval do domu Eden na hlavní třídě. Teprve od Vás se dovídám, proč se mu tam tak špatně bydlelo... Díky.

Já se na ten les vyptával hodně i lidí, kteří tam bydlí. Někteří o tom něco slyšeli, jiní vůbec i když bydlí v bezprostřední blízkosti toho lesa. Někde jsem i četl nebo slyšel, že v tom lese měli za války Němci cosi provádět - snad nějaké pokusy na lidech, nebo co. O tom Antoníčku nic nevím, ale vím o knížecí vile LIL, bývalém dívčím internátu v Ruské ulici, Miramonte, Nimrod atd.

Kvůli řečem o strašidelném lese v H. se mi směje celá rodina ("no jasně, tam u vás, v Sudetech"). Domů se stopami bývalých majitelů, kteří odcházeli zoufalí, je ale jistě mnoho a jsem přesvědčena, že pověsti jsou pravdivé. I přímo v ML je prý takových domů několik, dokonce i lázeňských domů a vil (sv. Antoníček v Anglické ulici, dříve U Sokolova ?).

Z té obce jsem četl jen o lese, že se tam má cosi udávat, ale zrovna nedávno jsem mluvil o tomto lese s člověkem, který bydlí hned u lesa a nevěděl vůbec nic...

Jo tak, napadlo mně to potom také. Těm zvukům se snad věnuje Alef, tak jsem mu chtěl jen poradit s jakým rekordérem by měl kvalitní záznamy :)

Článek nemohu najít, asi jsem ho psala jako komentář k některému příběhu ze série Duše se vracejí. Budu hledat. Jednalo se o dům v Ham. Kdysi vedle bydleli Hassmannovi (krejčí), pokud to nepletu - byla jsem hodně malá a babičky se už zeptat nemohu.

to byla zvědavá otázka, myslela jsem, že se podařilo zachytit nějaké tajemné zvuky :o)

Jak, co na nich je ? Nemusí tam být vůbec nic - tedy nahrávka ticha. I podle tohoto "ticha" se právě pozná, že jde o kvalitní audio-rekordér, jestliže při přehrání nevykazuje příliš šumu a dalších nežádoucích zvuků. A právě mnou vychvalovaný ZOOM H1 je cenově přijatelný a vykazuje profesionální kvalitu.

..."nahrávky čisté..." - a co na nich je?

To je možné, ale já vycházel z toho článku kdesi na blogu, kde ten dotyčný popisoval, že ta dívka seděla, když zpozoroval, že nohy nemá. Je tady někde o tom lomnickém přízraku ? Jinak jsem koukal i na váš web, kde jsou i nějaká záznamová zařízení s mikrofony. Teď jsem zrovna koupil audio-rekordér zn. Zoom H1, kdy za peníze cca 2,200,-Kč tento přístroj vykazuje profesionální kvalitu. Jede asi 10 hodin na jednu tužkovou baterii, má automatické i manuální nastavení vstupního mikrofonního signálu, podsvícený display s kontrolou úrovně zesílení, výstup pro sluchátka - monitoring i když zařízení nenahrává, závit pro stativ, dva mikrofony ve stereu, vstup pro externí mikrofon - třeba typu polopuška/puška, filtr pro potlačení šumu záznam do MP3, ale hlavně WAV do nastavení 96 kHz a 24 bitů. Já to pořídil jako levnější alternativu Zoom H4N a to jako záznamové zařízení pro kameru s připojením směrového mikrofonu na tyči. nahrávky opravdu čisté, bez šumu ...

Ta dívka o nohy přijít nemusela. Většina přízraků je popisovaná tak, že se jakoby sunou prostorem a nohy nejsou vidět. Zvláštní je i staromódnost oblečení, podobné svědectví znám i z tkzv. lomnického přízraku.

A nemohla byste sem dát odkaz na ten příběh ? Určitě jsem to ještě nečetl...

Kdysi jsem sem psala příběh své babičky, která byla svědkem opakovaného pláče a zvuku kroků v jednom domě po Němcích u Mariánských Lázní. Kroky i pláč přestaly být slyšet až poté, co babička německy oslovila syna původních majitelů, který padl na ruské frontě, vysvětlila mu, že rodiče zemřeli a on je také mrtev, a požádala ho, aby se už domů nevracel. Dětský pláč v domě Vaší kamarádky asi bude podobného původu.