Vaše příběhy

to nic, to určitě každý z nás. Mně teda policajti nehonili, ale co není může být :o) Ale toto asi těžko, nemám dálniční známku...

Nechytli mně. Ale už to nechci opakovat. A podobných blbostí jsem dělal víc.

a jak to dopadlo? Máš ještě řidičák? anebo oni pošramocené sebevědomí? :o)

Bystrá holka :-)))

jsem to možná přečtla mezi řádky ? :o)

A nepsal jsem, že se mi to stalo, nebo jo? :-)

Fak to chceš vědět?!

jak to víš? Toto že se ti stalo? :o/

Ne. Nemyslel, jsem, že nebrzdil proto, že se chtěl zabít. Todle bylo jiné, nevím, jak to popsat, ale je to ten stav, kdy je Ti jedno, že Tě po dálnici honí policie a Ty jedeš na plný plyn a jen jedeš a jedeš...

držím palce. Mamince jak to vypadá se podařilo odpustit a zbavit se strachu, tak ať ten klid už vydrží :o)

drogy,to je velke svinstvo. Vsichni vidi kolem sebe ze to nici zivoty,vsichni to vime,presto vsak kdyz se to zacne tykat nekoho osobne ,nedava si pozor na to aby nedopadl stejne jako ti co si zivot znicili a nici a nejen sobe.

DAKUJEM.Ano,často ešte za živa hovoril,že je z neho zlomeny muž.Vieme o tom,že by s tym rad skoncoval,ale bolo to silnejšie ako on,nedokazal to ani ked chcel.
Ked išiel dole z toho kopca,bol triezvy,vodič,ktory ho nabural videl ze ma nohy spustene a vobec nebrzdil.Doma mal nedojene a nevyzeralo to že by sa nechcel domov ešte vratiť.Ale aj tak mam občas pocit že to urobil naschval.Ten chudak vodič bol z toho tri mesiace na psychiatrii.
Bol to dobry človek s velkym srdcom,ktory vždy nezištne pomohol,vtipny,miloval svojich vnukov..len ten alkohol...
Je to tretia noc,čo neprišiel.

30 let . To je hodně dlouhá doba. Podle toho, jak jsem to četl , tak to ma mne působí tak, že si Tvůj tatínek uvědomoval, co s ním ten alkohol udělal. Ale je hrozně moc těžké s něčím takovím zkončit a bojovat s tím. Nakonec se dostane do stavu totální apatie a je mu úplně jedno, co se s ním stane. A to se nejspíš přihodilo i jemu a mám pocit, že z toho kopce asi ani moc nebrzdil.
Nevím, co bude po smrti, ale jestli je možné, že se duše pak toulá po světě, nejspíš si uvědomil, že se nechoval nejlépe a snažil se to odčinit a možná si ani nevšiml, že zemřel.
Litoval, toho, co se s ním stalo, to je jisté a to ještě, když byl naživu. Nejvíc o tom napovídá ta hlava v dlaních. Takhle sedí jen zlomený muž, co neví jak dál.
Je dobře, že mu maminka odpustila. Musí být velká bojovnice a nebylo to pro ni jednoduché.
Psal jsem někde dole ODPOUŠTĚJ, ALE NEZAPOMÍNEJ. A tady to platí dvojnásob, ale nejde o to nezapomenout to špatné (to se týká hlavně těch živých), ale hlavně nezapomeňte to dobré !!

Hodně štěstí Vám všem....

Napisala si jednu zaujimavu vec o tej paralyze. Pretoze ja som mala to iste, ked som citala vela clankov o inych entitach a rozne pribehy o paranormalnych javoch, tak som ich mala docela casto a budila som sa na ne v noci. Je fakt, ze prvu som mala z nicoho nic, ale potom tie ostatne prichadzali vzdy vtedy. Takze bud je to nejaky podvedomy strach z toho, ked sa tym moc zaoberas alebo si to na seba nejak pritiahnes.

Takze si tiez myslim, ze pokial niekto sa tym takto intenzivne zaobera a ujistuje sa, ze je to urcite otec, ktory za nim chodi, tak sa mu to stava castejsie a potom je to dokola. Aj ked si stale myslim, ze SP je zvlastna vec, pretoze tie halucinacie su otazka a aj tie zvuky. Je to stav, ktory podla mna aj tak nema este poriadne vysvetlenie.

Uf,cca 30 rokov a dostal sa k tomu cez kamaratov a nevhodnu spolocnost,lahko ovplyvnitelny...predtym posiloval,jedol tvaroh,mliecne vyrobky.Vo svojej podstate nebol zly,len ked ho ovladol alkohol sa nevedel on ovladat.Už dve noci mala mama klud,možno to odpustenie pomohlo..

Zeptám se , jak dlouho tatínek pil? A víš, čím to začalo?

myslím, že kromě otce by měla maminka především odpustit sama sobě. Napadlo mne to, jak jsem Tvůj článek četla, a koukám, že to napadlo víc lidí tady.
Za to, co udělá jiný dospělý člověk se svým životem, není zodpovědný nikdo jiný, než on sám. A přesto teď cítím, jako by si Tvá maminka vědomě nebo i podvědomě kladla za vinu, co se stalo. Stylem: "Kdybych se s ním nerozvedla... Kdybych ho vzala zpátky... Kdybych se o něj víc zajímala... Kdybych mu dala ještě šanci... nestalo by se to." Tohle se často lidem honí hlavou, ale je to špatné. To Tvůj otec pil a nebyl dobrý, s pijanem nelze žít. Jako se rozhodla ona, rozhodnout se mohl i on. A řekla bych, že pokud se "noční můry" zhoršují, už není na vině ani tak oteckův duch, ale zjitřené nervy. Mně se třeba stávají příhody spánkových obrn a halucinací, když si nedám říct a těsně před spaním si čtu nějaký masitě strašidelný příběh z těchto stránek. Vážně. A ty halucinace jsou velmi živé a děsivé. Možná by maminka měla na čas změnit prostředí, pokud to jde...

Ahojte,dakujem,že mi verite,nemam prečo klamať a moja mama tiež nie.
Ano,oco sa zabil na bicykli,spustil sa dolu kopcom,ked išiel domov a neubrzdil to na hlavnu ulicu,kde vbehol pod nakladne auto.
Nemyslim,že by bola mama zodpovedna za jeho smrť,on sa akurat nevedel zmieriť s rozvodom,citil sa opusteny a sam.Ale pokial nebol rozvedeny,tak bol,,zly,,.V den rozvodu bol z neho novy človek,ale zo zlomenym srdcom.Ale nedalo sa inak,len riešit to takto.
S mamou sa denne o tom bavime,lebo ju to trapi,že sa asi trapi aj on,ale pred par dnami som už pisala,že po spoločnom rozhovore a prebdenej noci si to ulozila v hlave a odpustila mu,nema vyznam sa už na neho hnevať.Noc nato prišiel znova,tak ho s kludom poslala do svetla...snad ho už našiel.
Bicykel sme včera odviezli z dvora.
Tie červiky neviem preco jej ukazoval,len že sa jej prisiel ukazat ako teraz vyzera a potom sa rozplynul...

je dobře, že to ze sebe dostáváš.
Jsme tu od toho abychom tě vyslechli.
Jediné co ti mohu říct je to aby si s maminkou o tom otevřeně mluvila,protože to opravdu potřebuje a přestane se tolik bát.
Přeji hodně štěstí :-)

a proc ji ukazoval ty cerviky na nohach?to znamena,ze maminka mu to zavinila?Je fakt nutne,aby mamika v duchu mu odpustila a tim ziska i ona klid.Mit takove noci je hruuza.
Ja myslim,ze at to neodklada.A vy(deti) ji musite v tom pomoci,at citi aspon v nekom podporu.

ještě něco mne napadá - nemá třeba teď maminka výčitky? Nedává si jeho smrt za vinu? Možná to nahlas nevyslovila, asi byste se vy - její děti - jí měli na to přímo zeptat a pomoci jí pochopit, že to její vina není

píšeš, že :
" Oco si prial zomrieť, bol sa rozlučiť s vela ludmi ešte za svojho života, ale myslíme si a teda vieme, že určite to, čo sa mu stalo neurobil naschval, tak určite nechcel zomrieť. "

Jak tedy tatínek zemřel - vyrozuměla jsem, že na kole/bicyklu - srazilo ho auto nebo jinak?
Nevím, jestli pomůže, když kolo dáte pryč, ale udělala bych to.
Maminka se teď asi každý večer bojí, co v noci bude a myslím, že ten strach jí přivádí ty můry, že to otec není...
Ještě jsi nenapsala, jestli maminka dokázala otci odpustit nebo jestli se na to zatím duševně připravuje? Chápu, že po tom, co prožila, to pro ni není vůbec jednoduché, ale cítím. že to bude třeba i pro její vlastní klid. Teď už totiž ani nic jiného nenadělá, stálá zloba by škodila především jí