Vaše příběhy

Malé děti mohou vidět duchy pněvadž v dětství žijeme ve světě fantazie, objevování atd..
Tím pádem malé děti vnímají a vidí duchy. Věci/osoby co my starší či dospělý nevydíme.
Je mi 15let. A mohu říct že jako menšímu se mi děli taky zvláštní věci spojené s paranormální aktivitou.

Děti vidí jak mrtvé.. tak anděle, s kterými si občas hrají. Jsou hodně vnímavé. Tím,že si to v dospělosti nepamatujeme je vina rodičů.. když dítě něco vidí, rodiče mu to mažou z hlavy a říkají mu jaká je to blbost, že tam nic neni..Dítě začíná logicky přemýšlet a pak to přestává postupem času vnímat...

Zdravím všechny, chodím sem už nějakou dobu, ale zaregistrovala jsem se sem až teď. Já jsem příkladem toho, že děti skutečně duchy vidí. A to pekelně reálně. Když mně byly asi 3 nebo 4 roky, otec mně začal bít (přestal až někdy v 15). Tehdy jsem se najednou v noci probudila a vedle postele seděl kluk asi taky 3-4 roky a byl celej zmlácenej. Z hlavy, rukou, nohou všude mu tekla krev. Byl to fakt děsný pohled. Do dneška ho vidím před sebou. Celých 25 let jsem si myslela, že to byl jenom strašný sen. Ale týden před mými 29. narozeninami mně moje teta (jako dárek) vzala k paní, která mluví s anděli. Mimochodem jsem se jí na ten můj sen zeptala a to co přišlo mně naprosto šokovalo. Ten kluk byl můj otec. V minulém životě jsme byli sourozenci a rodiče nám ubližovali - bitím. Já jsem byla jeho starší sestra a nemohla jsem zabránit tomu, aby ho bili. On si myslel, že jsem mu vědomě nepomohla a nedokázal mně odpustit a proto se mi takhle ukázal. Ještě dneska mně z toho mrazí.

Paní, která se v domě oběsila najednou mává ze střechy dítěti, které nezná.....

tvá otázka je dost irelevantní - ducha viděla holčička, ne maminka.
Kopíruji kousek článku z mysteria.sk - "Vidia deti duchov?", (odkaz sem dala 28.6. Perchta) :

"Na potvrdenie alebo vyvrátenie týchto skutočností sa uskutočnilo už veľké množstvo rôznych štúdií a pozorovaní. Aj vďaka nim vieme, že detský mozog sa dosť zásadne odlišuje od mozgu dospelého človeka. Predpokladá sa, že za rozdielne vnímanie sveta okolo nás môžu mozgové vlny. Stav našej mysle ma totiž silný vplyv na to, čo môžeme vidieť alebo počuť. Zdá sa, že práve deti do istého veku ešte majú prirodzený stav mysle, na čo duchovia dokážu reagovať. Deti sú totiž otvorené všetkým možnostiam. Každá skutočnosť je pre nich nová a vzrušujúca. Nemajú problém pripustiť si existenciu duchov a aj preto sú viac vhodné na započatie kontaktu s nimi."

Nejak extra nie, lebo neviem, co by som ani hladala, nedokazem to pomenovat, nestretla som sa s tym este. Je to jak ked sa rozplyvas, alebo proste nafukujes, jak som povedala, ale nevadi Ti to, je to len zvlastny pocit.

A pátrala jsi po tom, co by to mohlo být?

Mne sa zas jak decku stavala ina vec, ale mozno to neni nic zvlastne, ze to maju vsetci, ale zmizlo mi to asi v 11 rokoch. Sico som nikoho nevidavala, ale vacsinou v noci, ked som si sla lahnut, tak pred spanim na mna prisiel vzdy pocit, ze som sa nejak nafukla v priestore, ze som bola hrozne velka a lahka. Nedokazala som absolutne identifikovat co to je, ale bolo to tak casto, ze som myslela, ze je to sucast spanku resp. nejaka priprava, ze uz zaspim. Ale bolo to jak, keby ma niekto nafukol jak balon a aj ked som videla napr. svoje ruky normalne, tak sa mi zdali vacsie nez su. No a s tym vzdy suviselo preblikavanie ciernej a bielej v priestore, priestor mi zrazu zacal blikat tak, ze sa uplne zotmelo ....ona teda bola tma, ale toto bola uplna ciernota a v tom sa mi preblikavala cierna s bielou. Nebolo to vzdy, ale mozno to suviselo aj s ocami, neviem. Ale bolo to vzdy ked som mala ten "nafuknuty" pocit :-)

Ale teď vážně - sám mám zážitek z dětství. Když mi byly 4 roky, tak umřela moje teta, které bylo tehdy 24 let. Pohřeb byl smutný tak, jak už to u mladého člověka bývá, ale já nesmutnil. Z vyprávění vím, že jsem tak peklil a dělal takové alotrie, že to bylo na nářez. Furt jsem se smál a s kýmsi si vesele povídal. Mamka tehdy nechápala s kým, protože nikoho samozřejmě neviděla. Ale já dobře vím, s kým jsem si takhle vesele kibicoval - se svou právě zesnulou tetou..

Samozřejmě, že i v těch čtyřech letech jsem chápal, co je smrt a že dotyčný už někam odchází na pořád. Jen jsem se furt divil, proč teta někam musí jít, když si s ní právě vykecávám a tak hezky si se mnou hraje..

Děti do určitého věku (zhruba do 6-ti, 7-mi let) jsou schopny vnímat ještě i ty oblasti, které už jsou nám dospělákům skryty. Jednak nejsou ovlivněny ryzím skepticismem a také - jsou ještě moc malé a "nové na Zemi" na to, aby stihly ztratit některé rozšířené schopnosti vnímání těch vyšších "světů", ze kterých sem přišly a se kterými stejně po určitou dobu musí být propojeny.

Zdá se, že řidič autobusu nějak zapomněl sledovat provoz ne? "o)

Pokud to byl pokus o vtip, tak vcelku slušná pointa pro příběh.

Pokud je to opravdový popis zážitku, tak vidím dva možné body:

- chlapa opravdu přejel autobus (řidič zkrátka nedával pozor) a teď tam opravdu straší..

- chlap už dávno duchem byl, takže jsi viděl duchy, stejně tak jako jej vidí jiné děti a proto jej autobus s klidem přefrčel - dospěláci tto věci totiž vesměs nevidí.

:o)))

jednou jako dítě mával na jednoho pána a on se zastavil a mával mi v odpověď. Maminka se ptala, komu to mávám, tak jsem jí říkal, že tomu pánovi. Maminka mi říkala, že nikoho nevidí, a to byla pravda, protože ten pán stál na silnici a zrovna v tu chvíli, jak mi mával, ho přejel autobus. Asi by se to nestalo, kdybych mu nemával jako první, ale měl si dát pozor. Ten pán tam teď straší, vídají ho děti z blízké školky.

fakt to pro děti není nic nenormálního, jsem o tom přesvědčená. Proč si to myslím - malé děti mají čistou dušičku - možná ještě i vzpomínky na krásnou dobu v mezidobí než přišla znova na Zemi do nového těla? Ony se ještě nebojí, nemají zlé zkušenosti (nemluvím tu o dětech, které jejich rodiče bohužel týrají a bijí už od kojeneckého věku) ty zkušenosti a nové náhledy přijdou až později, až minimálně s pohádkami kde jsou čerti a bytosti, které ubližují. Možná pak si teprve začnou uvědomovat? Nevím.
Mám 2 mladší sourozence a vybavilo se mi, jak babička při pohledu na miminko, které se samo pro sebe směje a žvatlá si, říkala, že "si hraje s andělíčky" a já si říkala, no proč ne? A jak to ta babička vlastně ví? :o)

Zdá se, že máš pravdu, že "vidět duchy" není pro děti něco exotickýho. Jen by mě zajímal důvod, proč o tuto schopnost dospělí ve většině případů příjdou. U mě to je jasný, pokud mě nějaký duch záměrně nechce přivést k infarktu, tak se mi neukáže - mám z nich veliký respekt. Stačí, když se "ozývají" nepřímo..... Ale proč je nevidí ti, co by chtěli?

Máš pravdu, určitě 2 leté děti nelžou a lidský obličej/postava je to první, co umí rozeznat... Na tvém místě bych o synkových tvrzeních taky nepochybovala.

Pokúsim sa odpovedať Ti príbehom mojich detí:
Syn asi v troch mesiacoch sa večer čo večer díval na jedno miesto - nábytok v spálni - a veselo s rozžiarenými očami džavotal. Takto to išlo do obdobia, keď vedel povedeť dvojslabičné slová. Jedného večera som sa spýtal, čo vidí. Povedal mi, že tam je "teta". Zobral som ho na ruky, chodil s ním po spálni a syn stále ukazoval do jedného miesta v priestore, že tam je teta. Keď som vyšiel z miestnosti zahlásil. "Není teta." Keď som sa posunul tak, aby bolo na to miesto, kde stále ukazoval, vidieť, tak s rozžiarenými očami povedal: "Tam je teta" a prstom opäť ukázal na rovnaké miesto v priestore. Dcéra sa správala rovnako, ale skôr, než začala hovoriť, prestala na TO reagovať. Samozrejme, že ja som v danom priestore nič nevidel.

Myslíš, že by si zhruba dvojročné dieťa dokázalo vymýšľať a stále ukazovať na jeden bod v priestore? Myslím, že syn, aj dcéra, považovali "zjavenie" za niečo reálne. O tom som presvedčený.
Stačí na vysvetlenie?
S pozdravom LuP

jsme duchy či jiné entity v raném dětství viděli všichni? Jako dospělí to už nevíme (aspoň většina z nás dospělých), protože existuje pojem "dětská amnézie", vysvětlující teorie o tom, proč si většinou z nejranějsího dětství málo nebo vůbec nic pamatujeme.
Já věřím, že holčička ducha viděla

A myslíš si, že je to opravdu tím, že děti nemají selektivní vnímání? Tedy, že pokud něco vidí, tak o tom nepochybují? A všechno považují za možné?

Aj ja mám osobnú skúsenosť, kedy obe deti "niečo" na jednom konkrétnom mieste dlhodobo vídali, čo som ani pri sebeväčšej snahe nevidel.

Skutočne je možné, že deti zhruba do piatich rokov vidia zomretých ľudí. V časopisoch som čítal veľa takých príbehov, kde malé deti (tak do 5 rokov) opisujú stretnutia so zosnulými príbuznými, považujú to za niečo úplne prirodzené a deti sa divia, že dospelí príbuzného nevidia. Samozrejme, dospelí tomu neveria a myslia si, že si deti vymýšľajú. Ale dokáže si vymýšľať napríklad dvojročné dieťa? Asi sotva.
S pozdravom LuP

na odkaze http://www.mysteria.sk/readarticle.php?article_id=249

děti toho vidí více než my. Věřím, že si Terezka nevymýšlela.