Vaše příběhy

z vlastní zkušenosti vím, že pokud člověk zůstává někde, kde je nešťastný, začne se mu hroutit celý život,jak domeček z karet, pokud je to v tvé moci, jdi tam, kde budeš v pohodě, jinak se ti začne lepit smůla na paty! Jakmile se rozhodneš, což je na tom všem to nejtěžší, hned se ti uleví, věř mi!

nezoufej....vše bude dobréé :-)

jo,uz to tak vypada.Ja uz tady nevydrzim,asi uz letos si budu hledat praci v Brne.No uvidim.Holky maji uz jeden rok a pujdou do Brna,jedna chce na vysokou.Pak se navstivime a dame si to kapucino,ja myslim,ze snad vse dobre dopadne i kdyz zatim to tam nevypada.Vse nam pada na hlavu...

taky si to myslím :-))
Pojď domůůůů :-)

to jsou veci,ze jde s toho hlava kolem...
Vis Iveto,me se treba stalo,ze jsem se setkala s clovekem,na kteryho jsem v preslych par dnech myslela,nebo ho videla na fotce a dejme tomu,ze se mi libil nebo jsem mela v hlave na nej proste kladny dojem.Pak jsem se s nim setkala a prozili jsme s polu projiti nejakym mestem(ani nevim jakym,ale urcite existuje),jeden mi dokonce dal radu,ze nemam takhle zit a mam jit pryc,ze se trapim...a je to pravda.A tihle dva lide co jsem videla,normalne ziji,ti nejsou na druhym brehu.To znamena,ze astralne se lide setkavaji vice nez normalne v nasem zivote.

s tím bych souhlasila....
Ale co se týká tohoto konkrétního zážitku,mám vnitřní pocit, že se spíš jedná o člověka, který se ještě nenarodil a až se tak stane,bude mi hodně nablízku.
Třeba je to jen doměnka...:-)

Monroe něco podobného popsal ve svých knihách. Zmapoval tyto oblasti. Zdá se, že každý se "zaškatulkuje" tam, kde jej to přitahuje.

K těm různým lidem, co potkáváš - někdy se může stát, že potkáš "svou dřívější část, která prožila život dříve" a vlastně ji tak můžeš nasměrovat dále - neboli pomůžeš vlastně sama sobě..

vysvětlím:

Dle prozatímních poznatků v této oblasti se zdá, že každá "duše", neboli naše "jáství" se prolíná v čase a prostoru celou historií našeho plánovaného pobytu na Zemi a to snad i naráz, takže jedna naše část může žít třebas ve starém Egyptě, jiná zase v Atlantidě, další zase před sto lety a jedna zase právě teď. Pointa je v tom, že to vše je součást jedné naší individuality. Takže proto můžeme potkávat svá "dřívější já" a brát je jako jiné bytosti, které potřebují pomoc nasměrovat.

A když ještě vezmeme v potaz, že některá duše může žít naráz i více životů současně v přítomnosti (jedna třebas v USA, jiná v Indii atd. atd.) - tak z toho jde hlava kolem.

Každopádně je to samozřejmě jen teorie vycházející z určitých poznatků.

několikrát jsem se jich ptala jak se setkat s příbuznými.
Nezávazně na sobě mi každý odpověděl:setkání je možné pouze přes krční čakru.
Jenže když jsem to chtěla uskutečnit....vždy jsem s toho vycouvala.Nevím proč ale něco mi říkalo "nedělej to".
Nešlo tak ani o strach ale spíš jsem uvažovala ve stylu JE TO NUTNÉ? Nechám si to setkání až na tu správnou dobu.

jenže mě spíš přišlo,že ti lidé co umřou jsou sice rozškatulkovaní ale mají možnost setrvat na tom jakoby pořadníku jak dlouho chtějí.Když se jim tam líbí tak nikam nespěchají.Cítila jsem, že všichni jsou tak šťastní a nic jim nechybí.Tady opravdu existuje taková ta BLAŽENOST :-)

těžko říct,jestli si to přeji.Ale když jdu meditovat a dostanu se z tranzu do astrálu,tak už s vědomím,kdo tam na mě bude čekat :-)
Jedno je ale jisté,někteří na mě čekají(mají spočítané i dny jak dlouho na mě čekají.Stalo se to už párkrát,že někdo řekl:čekal jsem na tebe měsíc,kde jsi tak dlouho byla?.
Zajímavé však je ,že přesně trefil období,kdy jsem na tyto meditace neměla čas.A s jinýma se setkám zřejmě náhodou.
Dokonce mi pár osob řeklo, že na mě dlouho čekali a v podstatě,byli rádi, že se dočkali :-)

Není to poprvé co jsem se setkala s tím světlem,uvědomila jsem si to později i sama,že to světlo se nachází vždy na pravé straně,abych ti to víc objasnila tak to světlo je v pozici cca druhé hodiny.

to jak pises ze "jsme rozskatulkovani",to mi pripomina,kdyz jsem mluvila s jednou sousedkou(tady v IL jak ziji) ona zemrela(stara pani) a ja jsem ji nahodou videla a ona mi rikala,ze ceka na zarazeni a ti ostatni taky.Tohle me taky prekvapilo.Takze pak na druhym brehu nas rozdeluji asi podle zasluh.Aspon me to tak pripadne.
Nemas Iveto obavy aby te nekdo nejak nevadil,je zajimave,ze se ti sami "pletou do cesty".Ty je volas?Taky jak se te pta Dana...

a to si přeješ (= jsi tomu otevřená), aby tě neznámí oslovovali nebo se to děje z jejich "iniciativy"? Pokud by jsi to nechtěla, respektovali by to a nepřibližovali by se?
Ten závěr o světle na pravé straně je hodně zajímavý...