Vaše příběhy

Tak pokud se vaši rodiče nebojí, nemají důvod ke strachu. Sama jsem s mámou a jejím manželem bydlela v jednom domě na Žižkově, kde furt někdo coural - přes můj pokoj, přes obývák ( i když - tohle mohly být parkety) a stíny chodiy do špajzu a vůbec tam bylo živo (mrtvo?)- když nám chcípnul křeček za skříní, běhal po obýváku ještě dva roky. Nám se nic zlého nedělo, ostatně člověk si zvykne i na šibenici a duchy jsme víceméně ingnorovali, stejně tak oni nás. Když tam však přespával můj nevlastní brácha, celou noc se budil, vyšiloval a musel mít rozsvíceno - a to byl mnohem starší než já. Jeho to očividně obtěžovalo, a kdyby tam bydlel, je možné, že by se mu něco zlého stalo - přinejmenším chronické nevyspání:).

Tak co. Písni něco ať se mám čeho chytit.

Já se vám nedivím, že se vám ani trochu tohle "zpestření" nelíbí, rodiče tento dům koupili, až když jsem začalažít s nynějším manželem,takže v kuse jsem tam bydlela cca 10 měsíců než jsme si předělali vlastní byt a úplně to stačilo! Máma je ovšem drsoň a zatím se nebojí...,já si ale myslím, že nic takového se nemá podceňovat. Přeji mnoho štěstí. Pokud opravdu nemáte dobrý pocit, zkuste si dát do každého rohu postele křišťál omytý ve slané vodě, a pod polštář sáček se sušenou třezalkou, mělo by se vám líp spát:).

Jelikož prožívám to samé, upřímně vaše rodiče obdivuji, že ve svém domě vydrží bydlet. Myslím, že byste sem mohla napsat celý příběh o tom, co se jim i vám děje.
Já jsem chtěla dát naši duši odvést, ale prý na to teď není vhodná doba. Takže až to půjde, hned jdu do toho a pak sem písnu, jak vše dopadlo...

Mamka má podobné zkušenosti...,v domě se nebojí, ale já bych tam ovšem bydlet nechtěla, mám ke všem těmto jevům respekt. Našim se v domě rozsvěcují světla, samo zesiluje rádio, jsou slyšet kroky a poskakování po schodech, občas se ozve pár tónů z klavíru... Když mi sestra u rodičů doma zkoušela mé svatební šaty, nejdřív mi na hlavu spadla mašle a pak k nohám sušená kytice růží, co si je mamka léta nechávala pověšené na trámu na ozdobu..., ale nikomu se zlého nic neděje a máma to bere tak, že nad nimi někdo drží ochrannou ruku.

Zdravím, tak jak to dopadlo? :)

Neděkuj, nemáš za co.

A přez den problém nemám:-)

děkuji ti mississippi, tvůj pocit je opravdu velmi zvláštní. Asi jsi hodně vnímavý. Během příštího týdne chci nechat tu duši odvést. Určitě se ozvu, jak to dopadlo. Třeba pak budeš cítit, zda se něco změnilo.
Přeji ti prima dny bez strachu :)

Nevím proč, ale když jsem četl ten Tvůj příběh, cítil jsem ten Tvůj strach a to mrazení, mi přeběhlo po zádech. Cítím, co prožíváš a štve mně, že nevím, jak je to možné a ještě víc mně štve, že nemůžu a neumím pomoct, ani poradit. :-(

Drž se!!

souhlasim s makuvkou,musite se jich zeptat,treba neco ve vasem byte mate,co je treba odstranit a oni nechteji k vuli necemu odejit.Tak je nutne se jich na to zeptat.A je fakt,ze kdyz mate strach oni si dovoluji...to chce,vecer sednout ke svicce a ptat se a cekat a taky jak rika makuvka,cekejte treba odpoved ve snu.
Nekde jsem cetla,ze ve starem dome ve sklepe byla zakopana zena a jeji duch byl porat okolo a nemohl odejit,az ji pohrbili,tak odesla.

Třeba ta bytost něco potřebuje, něco od vás chce, a nemusí to být nic škodlivého. Například nemůže najít klid, protože nestihla vykonat něco důležitého.
Vím, že se to snadno říká a těžko udělá, ale co zkusit místo strachu, který komunikaci mezi vámi a tou bytostí blokuje, vduchu pokládat otázky: Proč tu jsi? Co potřebuješ? Co se ti stalo? Můžeme ti pomoct? ... Třeba je moje rada nesmysl, ale třeba vám přijde odpověď například ve snu. Anebo, jak užtu někdo zmínil, poradit se s tou paní.

Zkuste se poradit s tou paní, co vnímá duše zemřelých, třeba vám poradí jak duše odvést. Když se to podaří, bedete mět klid všichni, uvidíte :)
Vím o čem mluvím :)

Strach máme hlavně večer a mrazí nás úplně všude...

Dokud si psala, že nic nedělá, bylo to v pohodě, ale teď máš strach a každou chvilku cítíš mrazení v zádech, které se rozlévá až do rukou. Je to tak?

Děkuji za názory. Já bych svůj strach zvládla, ale bojí se hlavně moje děti a navíc ta bytost z nás odčerpává energii. Chci ji nechat odvést, protože její místo je už někde jinde. Měla by jít svou cestou a třeba se znovu narodit. To, že zůstává u nás neprospívá nikomu. Věřte mi, někdy je její přítomnost fakt nepříjemná. Vydrželi jsme to 12 let...teď by měla odejít, kam patří.

Takže jste to řešil touhle cestou?
Pokud má paní hodně velký strach, který nemůže překonat,tak je opravdu lepší se odstěhovat.Protože ať tak nebo tak, ten nepřekonatelný strach nezvládne ukočírovat.Já jsem bohužel musela ale z jiných důvodů.

Pokud máte pocit strachu až hrůzi asi by bylo nejlepší duše odvést. Možná právě to po vás chtějí.
Podobné zkušenosti mám se starým domem který sem dostal po babičce.

ano...musím jenom souhlasit,prožívala jsem to samé,taky jsem měla ve svém bývalém bydlišti tyto zkušenosti.Mohu jenom potvrdit co píše Zbyněk.P přestaňte se bát...a vše se změní.Držím palce

Vím, že Vás asi moc nepotěším, či nepomohu v tom směru tak, jak by jste si přála. Ale mám za to, že se na daný problém díváte z nedobrého úhlu. Proč se báti? Proč býti vystrašenou? Přehodnoťte ten Váš přístup a otočte ho o 180 stupňů. Přijměte to jako dar pro Vás, jako něco, co Vám pomůže pochopit sama-sebe, co pomůže pochopit mnoho skrytých otázek a nejasností! Radujte se z toho, že máte doma ducha!! A nééé jednoho; hnedle dva !! Komu se kdy podaří míti doma hned dva duchy??
Opravdu, bral bych to jako něco kladného a přínosného. Já osobně bych se pokusil s nimi navázat kontakt a popovídat si s nimi na různá témata; a hlavně bral bych to s humorem a v pohodě. Opravdu, jste šťastná to žena. Co máte z toho, že se bojíte, či jste vystresovaná? To Vám přináší jen bol a nasranost na vše ostatní. Pohoda, humor a odvaha, to by měla býti Vaše parketa. Přeji hezký den. Zbyněk P.