Vaše příběhy

někde jsem o pískání četla, ale bohužel už si z toho pamatuju jenom zlomek a nevím, jestli dobře. zkus popátrat na netu. zkrátka, četla jsem, že v rámci těch změn, co teď přicházejí, jsou lidi vystavování různejm tlakům a jevům a projevuje se to různě... únava, pocit, že nic nestíhám, pískání v uších... bylo tam o tom víc, ale už fakt nevim.

Ahoj. Taky mi píská v uších, už strašně dlouho a často. Ani nevím kdy mi to začalo, ale mám to od malička. A možná aj vím, co to znamená. Já jsem člověk, co věří na anděly a dozvěděla jsen se, že, když mi začne pískat v uších, tak mi andělé dávají najevo svoji přítomnost.

Přátelé děkuju všem za milé odpovědi- :-)

Damiane,jestli mas ve sve mysli nejake obavy z toho ze by mohla byt valka,Tve podvedomi Ti to pak promita do snu.

Kdyz jsem byla dite zdalo se me nekolikrat o vybuchnuti atomove bomby a tom ze umiram a jsem mrtva. Pamatuju si ze jsem se toho z nejakyho duvodu bala.

Tvuj sen ma podle mne skryty jiny vyznam. Na Tvem miste bych se venovala sebepoznavani. Otviras se podle mne vyssim energiim. Jemnejsim vibracim. :)

Ahoj Damiane, tvůj sen může být jen odrazem tvých vnitřních obav a strašáků naší hektické doby. Denodenně jsme doslova "masírovaní" katastrofickými scénáři, prognózami, nehodami, vizemi konce světa...a to prostřednictvím všech médií a "sítí". Tohle všechno se pak může promítnout i do našich snů. Před pár týdny jsem sama měla neuvěritelně reálný sen. Určitě znáte ty sny, kdy jste schopni cítit i vůně a chutě a výsledný obrazec je doopravdy velmi skutečný. Stála jsem na nějakém nádraží, všude pobíhali vojáci, situaci byla chaotická. Až za pár okamžiků mi došlo, že se jedná o evakuaci. Přijížděly vlaky, jiné odjížděly. Lidé se strkali, křičeli, plakali. Sama jsem stála u kamionu a do otevřeného návěsu jsem pomáhala nastupovat dětem. Některé byly docela malé, jiné větší. V ústech jsem cítila kovovou pachuť, pálil mě jazyk a štípali oči. Náhle jsem si uvědomila, že jsem uprostřed jaderné katastrofy. Nastoupila jsem do návěsu, kterému chyběly celé zadní dveře a mávala na řidiče, že můžeme jet. A najednou jsem viděla desítky dalších dětí, které za námi utíkají. Křičela jsem, že musíme zastavit a vzít je s sebou. Seskočila jsem na zem a začla ty děti brát do náručí. A najednou jsem věděla, že to je prostě konec, že nemáme šanci tohle přežít. Seděla jsem na zemi, všude kolem mě umírající děti a já byla naprosto šokovaná a zoufalá a umírala jsem tam s nimi. Sen byl emocionálně velmi silný, vzbudila jsem se ve dvě hodiny ráno a byla jsem docela otřesená a zároveň ráda, že to byl "jen" sen. Nemyslím si, že by to byla nějaká moje tušená předzvěst blížící se katastrofy, spíše se přikláním k tomu, že se mi do snu promítly právě ty negativní informace z novin, netu, médií...jadernou havárií ve Fukušimě počínaje, tak Mayským kalendářem konče. Samozřejmě tím nevyvracím různé prorocké sny a vize kohokoliv z nás. Nicméně tomuhle snu přikládám zcela "reálný" důvod. :)

Jak říká iveta. Možná budeš mít ten dar léčit. Jen nebuď zklamaná, když to nebude fungovat u Tebe samotné. Zkus si najít nějakého dobrovolníka. Někoho komu věříš a komu můžeš říct všechno. Zkus začít tím, že dáš svojí ruku nad jeho , nad její. Chvilku tak vydržte, a ať Ti pak řekne, jestli něco cítil.

Já sice nejsem odborník, ale ten sen bych přiřadil k zážitkům z minulých životů. To, že si necítila bolest tomu nasvědčuje. Při postřelení není bolest to co cítíš. Vlastně ani u jiných vážných zranění. Tělo se dostává do šoku a bolest se dostavuje později. Je to asi tak 15 až 20 min. (vlastní zkušenost)To co cítíš při střelném zranění, je většinou něco jako překvapení.
U mne ty sny končí tím zraněním, sice mne ve snu ještě nesřelili, ale bodných a sečných ran jsem utržil nespočítaně. Jak ve snu, tak i ve skutečnosti a fakt to nebolí. Teda cnvilku :-)

pokud tu energii vnímáš,cítíš jak ti v těle putuje tam kam ty chceš... a kam se dostane tak tam léčí.
Zkus to...až tě bude něco bolet.Funguje to

nejdřív tu energii musíš cítit....relaxuj..objeví se na jednom místě,poznáš to,pokud jsi víc vnímavá.Pak tu energii postupně rozlij do celého těla(ucítíš to, je to nepřehlédnutelné)pak se ti otevře nepřeberné množství informací s kterými se dají dělat neuvěřitelné věci(třeba zjistíš že můžeš léčit)věnuj se tomu rozvíjej své schopnosti a experimentuj.Nejdůležitější ovšem je....věřit v tvoje schopnosti.

Ahojky. V mém snu jsem plela záhon v zahrádce před domem. V tom se přiblížilo černé auto (sedan ze 40. let), určitě německé, válečné a já jsem věděla, že je zle. Měla jsem pocit velkého strachu až hrůzy. Uviděla jsem hlaveň na mě namířenou z okénka. To auto ani nezpomalilo. Slyšela jsem rány a uvědomila si, že mě zastřelili. Bolest jsem necítila, jen zvláštně tíživý pocit na hrudníku. Tam mě trefili. Všimla jsem si krve kolem sebe a pak už jsem stoupala vzhůru do blankytně modré oblohy. Při tom jsem si jasně uvědomovala a říkala sama sobě "Aha, tak takové to je, nebolí to, ale já nechci!!" Pamatuji si, že jsem u toho kopala nohama jako když plaveš kraula. V tom jsem se vzbudila, ležela jsem na zádech, kopala nohama přesně stejně a vnímala jsem, jak mi pomalu mizí tíže na hrudi. První myšlenka byla "Jak to, že jsem živá". Byl to neuvěřitelně silný pocit touhy po životě. Když čtu vaše další komentáře, možná stojí za zmínku, že původní majitelé našeho domu zahynuli za války zřejmě v koncentračních táborech. Nevrátil se nikdo.

Ahojky. Dokážeš si vpomenout, jestli v tom snu, když Tě střelili, jestli si cítila bolest, nebo si byla spíš překvapená. Zks mi prosím trošku víc popsat pocity, které si měla. Dík, možná mi tím trošku pomůžeš.

Ahoj. Nejspíš procházíš tím samím co já. Pro mne je každý den, kdy jsem ve městě naprostým utrpením. Nejraději bych se sebral a utek někam do skal. Sny jsou potvory. Někdy se Ti mohou zdát normální hámotiny. Ale někdy to mohou být i třeba vzpomínky na minulý život.
A k tomu konci světa. Jestli to opravdu přijde, ať tak či onak, já jsem docela rád, že u toho budu. Protože taková událost se stane asi opravdu jen jedenkrát za život. :-)

jak ale se svojí energií mám pracovat prosím? Jak to poznám?

Tak to jsi na dobré cestě....věnuj se tomu svému tělu ještě víc...zjistíš neuvěřitelné věci.Zjistíš, že máš v sobě energii se kterou se dá pracovat.S přírodou musíš být samozřejmě provázán.

Ještě bych chtěl dodat že od té doby co mě začalo pískat v těch uších mám každý den sny ale opravdu každý den.A i když se za noc třeba 2 vzbudím a zas usnu tak zase se mi zdají sny.Párkrát se mě už stalo , že sem věděl že sním a mohl sem dělat co sem chtěl myslím že se tomu říkaj lucidní sny je to fakt nářez.

A na závěr bych chtěl ještě dodat jak zde psala iveta tak od té doby co do sebe jako člověka víc vnímám a poslouchám své podvědomí tak mě to čím dál víc táhne k přírodě.Jako už od malička sem miloval přírodu ale za spolední roky to ve mne víc sílí ta úcta k přírode a hlavně ke zvířatům. A kolikrát mě moje vnitřní já říká odstěhuj se do lesa buť jako si tam postavit srub a žít tam.Zároveň sem si hodně oblíbil Staré přírodní božstvo od severských germánských bohů po naše slovanské božstvo.Takže můj největší relax je zmizet někam do lesů a vychutnávat si to kouzlo přírody a zvuky lesa opravdu to pomuže.Vždy když bylo nejhůř sednul sem na kolo nebo pěšky si to napochodoval do lesa a tam jsem se cítíl vždy víc jak doma.

Zdravím, předevčírem se mi zdálo něco podobného - v tom snu jsem stál v obývacím pokoji spolu s několika rodinnými příslušníky, když v tom jsem najednou uviděl skrze okno na horizontu oslepující záři. V ten moment jsem dostal panický strach, protože jsem věděl, že ta záře pochází z výbuchu nukleární střely... Těžko říci, jestli to měl být obraz budoucnosti či ten sen byl pouze ovlivněn mým sledováním válečných filmů, nicméně jak je psáno ve vašem příběhu - nabízí se zde jistá souvislost s aktuálním děním ve světě, viz "Íránská krize", která může a nemusí přerůst v 3. světovou válku, v níž by mohlo dojít na použití jaderných zbraní... Asi tedy nezbývá nic jiného než čekat, co přinese budoucnost...

vnímej víc sám sebe,poslouchej co ti říká podvědomí,relaxuj....

ve snech prožíváme fantastické a těžko uvěřitelné situace, pokud je bereme z pohledu toho, co jsme ve svém nynějším životě prožili. Je ale teorie, že nevidíme nic než to, co jsme už sami zažili a nemusí to být nutně ze stávajícího života, takže jste měli možnost nahlídnout možná do svých minulých životů?

Srdečně vás zdravím. Svým příběhem jste mi připoměl můj sen, který se mi zdál před mnoha lety, ale zanechal ve mně silnou emoční stopu. Stála jsem v něm před naším domem, okolo projelo auto a mě z toho auta někdo (asi německý voják)zastřelil dávkou za samopalu. Ještě teď cítím ten pocit totálního ochromení. Potom jsem - stejně jako vy, stoupala vzhůru, mezi mraky ke Slunci nebo nějakému světlu. Pak jsem se probudila. Po probuzení jsem měla hodně zvláštní pocit. A teď mi připadá zvláštní, že jste ve snu "po smrti" prožíval to samé....