Vaše příběhy

Někdy přijde varování, ani jeden neví odkud. Je jedno jestli věříš na anděly, kteří nás hlídají a varují, ale je pravda, že varování dostáváme celý život. Komu se nestalo, že dopředu věděl, že to nebo ono nemá dělat. A pak si pozdě uvědomil, že se nohl nějakému úrazu, nebo zlé květině, vyhnout. Důležité je, že to vnímáš, teď se to jen naučit poslouchat...

Prokopie, také jsem ráda, když jste mi potvrdil, že to bolševníkové pole nad Mníškem vyvolává pocit strachu a silné zábrany tam vstoupit. Ano, hnus je to správné slovo.
Čas od času mám zážitek, který si dovedu vysvětlit nejpravděpodobněji mimosmyslovým vnímáním. A sváří se ve mně dvě síly: jednak ten trpaslíček, který se zdviženým prstem říká - nejsi ty hysterka s bujnou fantazií? Když ale připustím, že některé ne-materialistické věci existují, cítím se najednou velice svobodná. Na esoterikwebu vidím, že to podobně prožívají i další lidé, a je uklidňující, když člověk může své prožitky s někým sdílet.

Jsem strašně rád za tenhle článek. Skalku velice dobře znám, už dávno naštěstí není polorozbořená a spoutaná obručemi. Nicméně od nejútlejšího dětství jsem měl z bolševníku až panickou hrůzu, tahle rostlina se mi až iracionálně hnusila. Přesně vím, kde jste políčkem bolševníku pod Skalkou procházela a věřte mi, že když jsem tam tudy šel jako malý kluk s rodiči, měl jsem totálně stejně pocity. Prostě jsem nebyl schopen na cestičku uprostřed vůbec vkročit, nakonec mě táta musel přenést.