Vaše příběhy

To s onou paralýzou podle mě nebylo až tak skutečné, ale byl to neskutečně skutečný sen. Byl to sen, který byl natolik reálný, že ho za realitu považujeme (vlastní zkušenost)

Možná je to fáze, kde již vnímáme, ale přitom stále spíme, abych bych přesný, představme si, že smíme, ale náš mozek pracuje, nezabívejme se tím, jak je to možné, prostě pracuje. Chceme křičet, ale nemůžeme, spíme, chceme se pohnout, ale nemůžeme, spíme... něco mezi spánkem a vědomím.

To s hrou na hudební nástroj se mi stávalo taky. Když jsem přestala, měla jsem dojem, jako by kolem mě někdo byl. Bylo to v době, kdy jsem jako dítě trpěla představou, že u nás doma pobývá ještě někdo, koho nemůžeme vidět. Strach byl ještě podpořen tím, že náš byt je v přízemí. A dětská fantazie a strach z toho, že se za oknem může kdokoli objevit, protože to není vysoko, nakonec vyústily v jakýsi stihomam :-) Takže jsem si sama doma hrávala na flétnu a kytaru, abych přehlušila vlastní obavy. A když jsem přestala, pochopitelně na mě dolehlo to náhlé, podezřelé ticho :-)
Nicméně život ve starých domech jistě přináší své dojmy. Děda mého bratrance žil ve Znojmě ve starém domě v centru, z toho domu byl vstup do podzemních chodeb. Barák byl starý snad jako Znojmo samo a na nás děti pochopitelně působil dost strašidelně :-)

taky myslím že máte pravdu. mě stačí když je někde pověšeno oblečení-po probuzení se leknu a po pár vteřinách mi dojde že to nic není.jinak jsem jiné postavy nikdy neviděla.přijde mi to neuvěřitelné.já myslím že to dělá taky strach. když se dlouho něčeho bojíte,tak se stane že se to opravdu v nějaké formě objeví. neříkám že průhledné postavy nejsou.ale jen si je nedokážu představit.

Víte, já bych za různým viděním ve spánku opravdu neviděla nic, než spánkové halucinace. Pokud opravdu člověk předtím, než něco viděl, spal, usínal, dřímal, neviděla bych v tom nic jiného. Taky jsem párkrát viděla různé bytosti ve svém pokoji - a "viděla" je v uvozovkách, mám totiž silnou vadu zraku a bez brýlí vidím sotva na deset cm. Na spaní si pochopitelně brýle sundavám. Jak bych tedy mohla "vidět" cizí bytost u postele, když nedohlédnu na konec vlastní paže?
Tím nijak nepopírám cizí entitu v domě, které je možno pomoci nejen modlitbou, ale i prostým poprošením v mysli.

se vzácným porozuměním... A ohledně vztahů k jiným... entitám, mám potvrzeno že i samotné myšlení na ně může mít svůj nezanedbatelný výsledek (pokud už člověk uvažuje tímto směrem).

Možná to byla spánková paralýza možná ne. Mám s ní také své zkušenosti (naprosto souhlasím s příspěvkem od "prokopiose").

Ona je modlitba někdy více než různé obřady :). A k té spánkové paralýze- jednou (poprvé) jsem ji zažil ve skutečné hardcore podobě... A doufám, že člověk opravdu během ní jen sní, že nemá žádný průnik s realitou. Doufám!

Zajímavý příběh a dokonce s happy endem :-) Je mi moc sympatické, že jsi s tím "přízrakem" soucítila i když ses ho bála. A myslím, že s tou spánkovou paralýzou budeš mít pravdu.